Žalmy 106
1 Halelujah. Oslavujte Hospodina, nebo dobrý jest, nebo na věky milosrdenství jeho.
Aleluja! Slavite Gospoda, ker je dober, ker je vekomaj milost njegova.
2 Kdo může vymluviti nesmírnou moc Hospodinovu, a vypraviti všecku chválu jeho?
Kdo bi dopovedal najvišjo moč Gospodovo, oznanil vso hvalo njegovo?
3 Blahoslavení, kteříž ostříhají soudu, a činí spravedlnost každého času.
O blagor jim, ki se držé postave té, ki delajo pravico vsak čas!
4 Pamatuj na mne, Hospodine, pro milost k lidu svému, navštěv mne spasením svým,
Spomni se me, Gospod, po blagovoljnosti, katero izkazuješ svojemu ljudstvu, obišči me z blaginjo svojo.
5 Abych užíval dobrých věcí s vyvolenými tvými, a veselil se veselím národu tvého, a chlubil se spolu s dědictvím tvým.
Da uživam izvoljenih tvojih dobroto, da se radujem radosti naroda tvojega; da se s posestjo tvojo ponašam.
6 Zhřešili jsme i s otci svými, neprávě jsme činili, a bezbožnost páchali.
Grešili smo z očeti svojimi: krivično smo delali, ravnali hudobno.
7 Otcové naši v Egyptě nerozuměli předivným skutkům tvým, aniž pamatovali na množství milosrdenství tvých, ale odporni byli při moři, při moři Rudém.
Očetje naši niso umeli v Egiptu čudovitih dél tvojih; spominjali se niso milosti tvojih obilosti; temuč priliko so dajali izpremeniti jih pri morji, ko so stopali v morje trstovito.
8 A však vysvobodil je pro jméno své, aby v známost uvedl moc svou.
Vendar jih je rešil zavoljo imena svojega, da bi pokazal svojo moč.
9 Nebo přimluvil moři Rudému, a vyschlo; i provedl je skrze hlubiny, jako po poušti.
Ker zarotil je trstovito morje, in posušilo se je; in peljal jih je skozi valove kakor skozi puščavo.
10 A tak zachoval je od ruky toho, jenž jich nenáviděl, a vyprostil je z ruky nepřítele.
Tako jih je rešil roke sovražnikove; otel jih je neprijateljeve roke.
11 V tom přikryly vody ty, kteříž je ssužovali, nezůstalo ani jednoho z nich.
Pokrile pa so vode njih sovražnike; eden izmed njih ni ostal.
12 A ačkoli věřili slovům jeho, a zpívali chválu jeho,
Da sì so verjeli besedam njegovim, peli hvalo njegovo,
13 Však rychle zapomenuli na skutky jeho, a nečekali na radu jeho;
Pozabili so naglo dél njegovih; čakali niso sveta njegovega.
14 Ale jati jsouce žádostí na poušti, pokoušeli Boha silného na pustinách.
Ampak iz poželjivosti v puščavi izkušali so Boga mogočnega v samoti.
15 I dal jim, čehož se jim chtělo, a však dopustil hubenost na život jejich.
Tako da je podelivši jim, kar so prosili, poslal kugo nad nje.
16 Potom, když horlili proti Mojžíšovi v vojště, a Aronovi, svatému Hospodinovu,
Potem ko so bili nevoščljivi Mojzesu v šatorji, Aronu svetniku Gospodovemu,
17 Otevřevši se země, požřela Dátana, a přikryla zběř Abironovu.
Odprla se je zemlja in požrla Datana in zagrnila je drhal Abiramovo.
18 A roznícen byl oheň na rotu jejich, plamen spálil bezbožníky.
In vnel se je ogenj v njih drhal, in s plamenom požgal krivične.
19 Udělali i tele na Orébě, a skláněli se slitině.
Naredili so tele na Horebu, in klanjali so se podobi.
20 A změnivše slávu svou v podobiznu vola, jenž jí trávu,
In premenivši čast svojo v podobo vola, ki travo jé,
21 Zapomněli na Boha silného, spasitele svého, kterýž činil veliké věci v Egyptě.
Pozabili so Boga mogočnega, rešitelja svojega, kateri je bil storil velike reči v Egiptu,
22 A předivné v zemi Chamově, přehrozné při moři Rudém.
Čudovita dela v deželi Kamovi, strašna pri trstovitem morji.
23 Pročež řekl, že je vypléní, kdyby se byl Mojžíš, vyvolený jeho, nepostavil v té mezeře před ním, a neodvrátil prchlivosti jeho, aby nehubil.
Zatorej je rekel, da jih bode pogubil; ko bi ne bil Mojzes, izvoljenec njegov, stopil v ón predór pred njim, da bi odvrnil jezo njegovo, da jih ne pogubi.
24 Za tím zošklivili sobě zemi žádanou, nevěříce slovu jeho.
Zavrgli so tudi zaželeno deželo, ne verujoč besedi njegovi.
25 A repcíce v staních svých, neposlouchali hlasu Hospodinova.
In godrnjaje v šatorih svojih niso poslušali glasú Gospodovega.
26 A protož pozdvihl ruky své proti nim, aby je rozmetal po poušti,
Zatorej je dvignil roko svojo ter prisegel, da jih podere v sami puščavi.
27 A aby rozptýlil símě jejich mezi pohany, a rozehnal je do zemí.
In da podere seme njih med narodi, in razkropi jih po deželah.
28 Spřáhli se také byli s modlou Belfegor, a jedli oběti mrch.
Razen tega so se združili tudi z malikom Peorjem, in jedli mrtvih daritve.
29 A tak dráždili Boha skutky svými, až se na ně obořila rána,
Klicali so tako Boga v nevoljo z deli svojimi, da je pridrla nad nje nadloga.
30 Až se postavil Fínes, a pomstu vykonal, i přetržena jest rána ta.
Dokler ni vstal Pineas in storil sodbo, ter je bila ustavljena tista nadloga;
31 Což jest mu počteno za spravedlnost od národu do pronárodu, a až na věky.
Kar se mu je štelo za pravico, od roda do roda vekomaj.
32 Opět ho byli popudili při vodách sváru, až se i Mojžíšovi zle stalo pro ně.
Enako so razdražili gorečo jezo pri vodah prepira, tako da se je slabo godilo Mojzesu zavoljo njih.
33 Nebo k hořkosti přivedli ducha jeho, a pronesl ji rty svými.
Ko so bili razdražili duha njegovega, in je izgovoril z ustnami svojimi razdraženje svoje:
34 K tomu nevyplénili ani národů těch, o kterýchž jim byl Hospodin poručil,
Pokončali niso onih ljudstev, za katera jim je bil zapovedal Gospod;
35 Ale směšujíce se s těmi národy, naučili se skutkům jejich,
Ampak pomešali so se z onimi narodi in naučili se njih dél.
36 A sloužili modlám jejich, kteréž jim byly osídlem.
In čestili so njih podobe, katere so bile njim v izpotiko.
37 Obětovali zajisté syny své a dcery své ďáblům.
Ker darovali so sinove svoje in hčere svoje hudobnim duhovom;
38 A vylili krev nevinnou, krev synů svých a dcer svých, kteréž obětovali trapidlům Kananejským, tak že poškvrněna jest země těmi vraždami.
In prelivali so nedolžno kri, kri sinov svojih in hčer svojih, katere so darovali podobam Kanaanskim, tako da je bila zemlja onečiščena z njih moritvami.
39 I zmazali se skutky svými, a smilnili činy svými.
In oskrunjali so se sè svojimi deli; prešestvovali z dejanji svojimi.
40 Protož rozpáliv se v prchlivosti Hospodin na lid svůj, v ošklivost vzal dědictví své.
Zatorej se je razsrdil Gospod nad ljudstvom svojim in studil svojo posest,
41 A vydal je v ruce pohanů. I panovali nad nimi ti, jenž je v nenávisti měli,
Tako da jih je dal v roko narodom, da bi jim gospodovali njih sovražniki, črtilci,
42 A utiskali je nepřátelé jejich, tak že sníženi jsou pod ruku jejich.
In jih zatirali njih neprijatelji, in da bi se poniževali pod njih roko.
43 Mnohokrát je vysvobozoval, oni však popouzeli ho radou svou, pročež potlačeni jsou pro nepravost svou.
Mnogokrat jih je rešil, dasì so ga bili razsrdili z naklepom svojim, in so bili ponižani zavoljo krivice svoje.
44 A však patřil na úzkost jejich, a slyšel křik jejich.
Ozrl se je na njih stisko, slišal je njih vpitje.
45 Nebo se rozpomenul na smlouvu svou s nimi, a želel toho podlé množství milosrdenství svých,
In spomnivši se zá nje zaveze svoje, kesal se je po obilosti milosti svojih;
46 Tak že naklonil k nim lítostí všecky, kteříž je u vězení drželi.
Tako da jim je izkazal usmiljenje pred vsemí, kateri so jih v sužnjosti imeli.
47 Zachovej nás, Hospodine Bože náš, a shromažď nás z těch pohanů, abychom slavili jméno tvé svaté, a chlubili se v chvále tvé.
Reši nas, Gospod, Bog naš, in zberi nas izmed tistih narodov, da slavimo sveto ime tvoje, in se s hvaljenjem priporočamo v hvali tvoji,
48 Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský od věků až na věky. Na to rciž všecken lid: Amen, Halelujah.
Blagoslovljen Gospod, Izraelov Bog, od veka do veka in vse ljudstvo naj govori: Aleluja!
