Žalmy 106
1 Halelujah. Oslavujte Hospodina, nebo dobrý jest, nebo na věky milosrdenství jeho.
Hvalite Gospoda. O zahvaljujte se Gospodu, ker je dober, kajti njegovo usmiljenje traja večno.
2 Kdo může vymluviti nesmírnou moc Hospodinovu, a vypraviti všecku chválu jeho?
Kdo lahko izreče mogočna Gospodova dela? Kdo lahko naznanja vso njegovo hvalo?
3 Blahoslavení, kteříž ostříhají soudu, a činí spravedlnost každého času.
Blagoslovljeni so tisti, ki se držijo sodbe in tisti, ki ob vseh časih ravna pravično.
4 Pamatuj na mne, Hospodine, pro milost k lidu svému, navštěv mne spasením svým,
Spomni se me, oh Gospod, z naklonjenostjo, ki jo prinašaš svojemu ljudstvu. Oh obišči me s svojo rešitvijo duše,
5 Abych užíval dobrých věcí s vyvolenými tvými, a veselil se veselím národu tvého, a chlubil se spolu s dědictvím tvým.
da lahko vidim dobro tvojega izbranca, da se lahko veselim v veselju tvojega naroda, da se lahko ponašam s tvojo dediščino.
6 Zhřešili jsme i s otci svými, neprávě jsme činili, a bezbožnost páchali.
Grešili smo s svojimi očeti, zagrešili smo krivičnost, ravnali smo zlobno.
7 Otcové naši v Egyptě nerozuměli předivným skutkům tvým, aniž pamatovali na množství milosrdenství tvých, ale odporni byli při moři, při moři Rudém.
Naši očetje v Egiptu niso razumeli tvojih čudežev, niso se spominjali množice tvojih milosti, temveč so ga dražili pri morju, celó pri Rdečem morju.
8 A však vysvobodil je pro jméno své, aby v známost uvedl moc svou.
Pa vendar jih je rešil zaradi svojega imena, da je lahko storil, da se spozna njegova mogočna moč.
9 Nebo přimluvil moři Rudému, a vyschlo; i provedl je skrze hlubiny, jako po poušti.
Oštel je tudi Rdeče morje in le-to se je posušilo, tako jih je vodil skozi globine kakor skozi divjino.
10 A tak zachoval je od ruky toho, jenž jich nenáviděl, a vyprostil je z ruky nepřítele.
Rešil jih je iz roke tistega, ki jih je sovražil in jih odkupil iz sovražnikove roke.
11 V tom přikryly vody ty, kteříž je ssužovali, nezůstalo ani jednoho z nich.
Vode so pokrile njihove sovražnike; niti eden izmed njih ni preostal.
12 A ačkoli věřili slovům jeho, a zpívali chválu jeho,
Potem so verjeli njegovim besedam; peli so njegovo hvalo.
13 Však rychle zapomenuli na skutky jeho, a nečekali na radu jeho;
Kmalu so pozabili njegova dela, niso čakali na njegov nasvet,
14 Ale jati jsouce žádostí na poušti, pokoušeli Boha silného na pustinách.
temveč so silno hrepeneli v divjini in skušali Boga v puščavi.
15 I dal jim, čehož se jim chtělo, a však dopustil hubenost na život jejich.
Dal jim je njihovo zahtevo, toda poslal je pustost v njihove duše.
16 Potom, když horlili proti Mojžíšovi v vojště, a Aronovi, svatému Hospodinovu,
Zavidali so tudi Mojzesu v taboru in Aronu, Gospodovemu svetemu.
17 Otevřevši se země, požřela Dátana, a přikryla zběř Abironovu.
Zemlja se je odprla in požrla Datána in pokrila Abirámovo druščino.
18 A roznícen byl oheň na rotu jejich, plamen spálil bezbožníky.
V njuni druščini pa je bil vžgan ogenj, plamen je požgal zlobne.
19 Udělali i tele na Orébě, a skláněli se slitině.
Naredili so tele na Horebu in oboževali ulito podobo.
20 A změnivše slávu svou v podobiznu vola, jenž jí trávu,
Tako so svojo slavo zamenjali v podobnost vola, ki jé travo.
21 Zapomněli na Boha silného, spasitele svého, kterýž činil veliké věci v Egyptě.
Pozabili so Boga, svojega rešitelja, ki je v Egiptu storil velike stvari,
22 A předivné v zemi Chamově, přehrozné při moři Rudém.
čudovita dela v Hamovi deželi in strašne stvari pri Rdečem morju.
23 Pročež řekl, že je vypléní, kdyby se byl Mojžíš, vyvolený jeho, nepostavil v té mezeře před ním, a neodvrátil prchlivosti jeho, aby nehubil.
Zato je rekel, da jih bo uničil, če ne bi njegov izbranec Mojzes stal pred njim v vrzeli, da odvrne njegov bes, da jih ne bi uničil.
24 Za tím zošklivili sobě zemi žádanou, nevěříce slovu jeho.
Da, prezirali so prijetno deželo, niso verovali njegovi besedi,
25 A repcíce v staních svých, neposlouchali hlasu Hospodinova.
temveč so godrnjali v svojih šotorih in niso prisluhnili Gospodovemu glasu.
26 A protož pozdvihl ruky své proti nim, aby je rozmetal po poušti,
Zato je dvignil svojo roko zoper njih, da jih zruši v divjini,
27 A aby rozptýlil símě jejich mezi pohany, a rozehnal je do zemí.
da uniči njihovo seme tudi med narodi in da jih razkropi po deželah.
28 Spřáhli se také byli s modlou Belfegor, a jedli oběti mrch.
Pridružili so se tudi k Báal Peórju in jedli žrtvovanje mrtvim.
29 A tak dráždili Boha skutky svými, až se na ně obořila rána,
Tako so ga s svojimi domiselnostmi dražili do jeze, in mednje je vdrla nadloga.
30 Až se postavil Fínes, a pomstu vykonal, i přetržena jest rána ta.
Potem se je dvignil Pinhás in izvršil sodbo in tako se je nadloga zaustavila.
31 Což jest mu počteno za spravedlnost od národu do pronárodu, a až na věky.
To mu je bilo šteto v pravičnost, vsem rodovom na vékomaj.
32 Opět ho byli popudili při vodách sváru, až se i Mojžíšovi zle stalo pro ně.
Jezili so ga tudi pri vodah prepira, tako da se je zaradi njih za Mojzesa slabo izteklo,
33 Nebo k hořkosti přivedli ducha jeho, a pronesl ji rty svými.
ker so dražili njegovega duha, tako da je s svojimi ustnicami nepremišljeno govoril.
34 K tomu nevyplénili ani národů těch, o kterýchž jim byl Hospodin poručil,
Niso pokončali narodov, glede katerih jim je Gospod zapovedal,
35 Ale směšujíce se s těmi národy, naučili se skutkům jejich,
temveč so bili pomešani med pogane in se naučili njihovih del.
36 A sloužili modlám jejich, kteréž jim byly osídlem.
Služili so svojim malikom, ki so bili zanje past.
37 Obětovali zajisté syny své a dcery své ďáblům.
Da, svoje sinove in svoje hčere so žrtvovali hudičem
38 A vylili krev nevinnou, krev synů svých a dcer svých, kteréž obětovali trapidlům Kananejským, tak že poškvrněna jest země těmi vraždami.
in prelivali nedolžno kri, celó kri svojih sinov in svojih hčera, ki so jih žrtvovali kánaanskim malikom, in dežela je bila oskrunjena s krvjo.
39 I zmazali se skutky svými, a smilnili činy svými.
Tako so bili omadeževani s svojimi lastnimi deli in se šli vlačuganje s svojo lastno domiselnostjo.
40 Protož rozpáliv se v prchlivosti Hospodin na lid svůj, v ošklivost vzal dědictví své.
Zato je bil zoper njegovo ljudstvo vžgan Gospodov bes, do take mere, da je preziral svojo lastno dediščino.
41 A vydal je v ruce pohanů. I panovali nad nimi ti, jenž je v nenávisti měli,
Izročil jih je v roko poganov in tisti, ki so jih sovražili, so vladali nad njimi.
42 A utiskali je nepřátelé jejich, tak že sníženi jsou pod ruku jejich.
Tudi njihovi sovražniki so jih zatirali in privedeni so bili v podjarmljenje, pod njihovo roko.
43 Mnohokrát je vysvobozoval, oni však popouzeli ho radou svou, pročež potlačeni jsou pro nepravost svou.
Mnogokrat jih je osvobodil, toda dražili so ga s svojo namero in bili so ponižani zaradi svoje krivičnosti.
44 A však patřil na úzkost jejich, a slyšel křik jejich.
Vendar ko je slišal njihovo vpitje, se je ozrl na njihovo stisko
45 Nebo se rozpomenul na smlouvu svou s nimi, a želel toho podlé množství milosrdenství svých,
in zanje se je spomnil svoje zaveze in se pokesal glede na množico svojih usmiljenj.
46 Tak že naklonil k nim lítostí všecky, kteříž je u vězení drželi.
Pripravil jim je tudi usmiljenje pred vsemi tistimi, ki so jih odvedli ujete.
47 Zachovej nás, Hospodine Bože náš, a shromažď nás z těch pohanů, abychom slavili jméno tvé svaté, a chlubili se v chvále tvé.
Reši nas, oh Gospod, naš Bog in zberi nas izmed poganov, da se zahvaljujemo tvojemu svetemu imenu in da zmagujemo v tvojem hvaljenju.
48 Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský od věků až na věky. Na to rciž všecken lid: Amen, Halelujah.
Blagoslovljen bodi Gospod, Izraelov Bog, od večnosti do večnosti in vse ljudstvo naj reče: »Amen. Hvalite Gospoda.«
