Žalmy 106
1 Halelujah. Oslavujte Hospodina, nebo dobrý jest, nebo na věky milosrdenství jeho.
Halleluja! Preiset den HERRN, denn er ist freundlich, ja ewiglich währt seine Gnade!
2 Kdo může vymluviti nesmírnou moc Hospodinovu, a vypraviti všecku chválu jeho?
Wer kann des HERRN Machttaten gebührend preisen und kundtun all seinen Ruhm?
3 Blahoslavení, kteříž ostříhají soudu, a činí spravedlnost každého času.
Wohl denen, die am Recht festhalten, und dem, der Gerechtigkeit übt zu jeder Zeit!
4 Pamatuj na mne, Hospodine, pro milost k lidu svému, navštěv mne spasením svým,
Gedenke meiner, o HERR, mit der Liebe zu deinem Volk, nimm dich meiner an mit deiner Hilfe,
5 Abych užíval dobrých věcí s vyvolenými tvými, a veselil se veselím národu tvého, a chlubil se spolu s dědictvím tvým.
daß ich schau’ meine Lust am Glück deiner Erwählten, an der Freude deines Volkes Anteil habe und glücklich mich preise mit deinem Eigentumsvolke!
6 Zhřešili jsme i s otci svými, neprávě jsme činili, a bezbožnost páchali.
Wir haben gesündigt gleich unsern Vätern, wir haben gefehlt und gottlos gehandelt.
7 Otcové naši v Egyptě nerozuměli předivným skutkům tvým, aniž pamatovali na množství milosrdenství tvých, ale odporni byli při moři, při moři Rudém.
Unsre Väter in Ägypten achteten nicht auf deine Wunder, gedachten nicht der Fülle deiner Gnadenerweise, waren widerspenstig gegen den Höchsten schon am Schilfmeer;
8 A však vysvobodil je pro jméno své, aby v známost uvedl moc svou.
dennoch half er ihnen um seines Namens willen, um seine Heldenkraft zu erweisen.
9 Nebo přimluvil moři Rudému, a vyschlo; i provedl je skrze hlubiny, jako po poušti.
Er schalt das Schilfmeer: da ward es trocken, und er ließ sie ziehn durch die Fluten wie über die Trift.
10 A tak zachoval je od ruky toho, jenž jich nenáviděl, a vyprostil je z ruky nepřítele.
So rettete er sie aus der Hand des Verfolgers und erlöste sie aus der Gewalt des Feindes:
11 V tom přikryly vody ty, kteříž je ssužovali, nezůstalo ani jednoho z nich.
die Fluten bedeckten ihre Bedränger, nicht einer von ihnen blieb übrig.
12 A ačkoli věřili slovům jeho, a zpívali chválu jeho,
Da glaubten sie an seine Worte, besangen seinen Ruhm.
13 Však rychle zapomenuli na skutky jeho, a nečekali na radu jeho;
Doch schnell vergaßen sie seine Taten und warteten seinen Ratschluß nicht ab;
14 Ale jati jsouce žádostí na poušti, pokoušeli Boha silného na pustinách.
sie fröhnten ihrem Gelüst in der Wüste und versuchten Gott in der Einöde:
15 I dal jim, čehož se jim chtělo, a však dopustil hubenost na život jejich.
da gewährte er ihnen ihr Verlangen, sandte aber die Seuche gegen ihr Leben.
16 Potom, když horlili proti Mojžíšovi v vojště, a Aronovi, svatému Hospodinovu,
Dann wurden sie eifersüchtig auf Mose im Lager, auf Aaron, den Geweihten des HERRN:
17 Otevřevši se země, požřela Dátana, a přikryla zběř Abironovu.
da tat die Erde sich auf und verschlang Dathan und begrub die ganze Rotte Abirams,
18 A roznícen byl oheň na rotu jejich, plamen spálil bezbožníky.
Feuer verbrannte ihre Rotte, Flammen verzehrten die Frevler.
19 Udělali i tele na Orébě, a skláněli se slitině.
Sie machten sich ein Kalb am Horeb und warfen vor einem Gußbild sich nieder
20 A změnivše slávu svou v podobiznu vola, jenž jí trávu,
und vertauschten so die Herrlichkeit ihres Gottes mit dem Bildnis eines Stieres, der Gras frißt.
21 Zapomněli na Boha silného, spasitele svého, kterýž činil veliké věci v Egyptě.
Sie hatten Gott, ihren Retter, vergessen, der große Dinge getan in Ägypten,
22 A předivné v zemi Chamově, přehrozné při moři Rudém.
Wunderzeichen im Lande Hams, furchtbare Taten am Schilfmeer.
23 Pročež řekl, že je vypléní, kdyby se byl Mojžíš, vyvolený jeho, nepostavil v té mezeře před ním, a neodvrátil prchlivosti jeho, aby nehubil.
Da gedachte er sie zu vertilgen, wenn nicht Mose, sein Auserwählter, mit Fürbitte vor ihn hingetreten wäre, um seinen Grimm vom Vernichten abzuwenden.
24 Za tím zošklivili sobě zemi žádanou, nevěříce slovu jeho.
Sodann verschmähten sie das herrliche Land und schenkten seiner Verheißung keinen Glauben,
25 A repcíce v staních svých, neposlouchali hlasu Hospodinova.
sondern murrten in ihren Zelten, gehorchten nicht der Weisung des HERRN.
26 A protož pozdvihl ruky své proti nim, aby je rozmetal po poušti,
Da erhob er seine Hand gegen sie zum Schwur, sie in der Wüste niederzuschlagen,
27 A aby rozptýlil símě jejich mezi pohany, a rozehnal je do zemí.
ihre Nachkommen unter die Heiden niederzuwerfen und sie rings zu zerstreuen in die Länder.
28 Spřáhli se také byli s modlou Belfegor, a jedli oběti mrch.
Dann hängten sie sich an den Baal-Peor und aßen Opferfleisch der toten (Götzen)
29 A tak dráždili Boha skutky svými, až se na ně obořila rána,
und erbitterten ihn durch ihr ganzes Tun. Als nun ein Sterben unter ihnen ausbrach,
30 Až se postavil Fínes, a pomstu vykonal, i přetržena jest rána ta.
trat Pinehas auf und hielt Gericht: da wurde dem Sterben Einhalt getan.
31 Což jest mu počteno za spravedlnost od národu do pronárodu, a až na věky.
Das wurde ihm angerechnet zur Gerechtigkeit von Geschlecht zu Geschlecht in Ewigkeit. –
32 Opět ho byli popudili při vodách sváru, až se i Mojžíšovi zle stalo pro ně.
Dann erregten sie Gottes Zorn am Haderwasser, und Mose erging es übel um ihretwillen;
33 Nebo k hořkosti přivedli ducha jeho, a pronesl ji rty svými.
denn weil sie dem Geiste Gottes widerstrebten, hatte er unbedacht mit seinen Lippen geredet.
34 K tomu nevyplénili ani národů těch, o kterýchž jim byl Hospodin poručil,
Sie vertilgten auch die Völker nicht, von denen der HERR es ihnen geboten,
35 Ale směšujíce se s těmi národy, naučili se skutkům jejich,
sondern traten mit den Heiden in Verkehr und gewöhnten sich an deren (böses) Tun
36 A sloužili modlám jejich, kteréž jim byly osídlem.
und dienten ihren Götzen: die wurden ihnen zum Fallstrick.
37 Obětovali zajisté syny své a dcery své ďáblům.
Ja, sie opferten ihre Söhne und ihre Töchter den bösen Geistern
38 A vylili krev nevinnou, krev synů svých a dcer svých, kteréž obětovali trapidlům Kananejským, tak že poškvrněna jest země těmi vraždami.
und vergossen unschuldig Blut [das Blut ihrer Söhne und Töchter, die sie den Götzen Kanaans opferten]: so wurde das Land durch Blutvergießen entweiht.
39 I zmazali se skutky svými, a smilnili činy svými.
Sie wurden unrein durch ihr Verhalten und verübten Abfall durch ihr Tun. –
40 Protož rozpáliv se v prchlivosti Hospodin na lid svůj, v ošklivost vzal dědictví své.
Da entbrannte der Zorn des HERRN gegen sein Volk, und Abscheu fühlte er gegen sein Erbe;
41 A vydal je v ruce pohanů. I panovali nad nimi ti, jenž je v nenávisti měli,
er ließ sie in die Hand der Heiden fallen, so daß ihre Hasser über sie herrschten;
42 A utiskali je nepřátelé jejich, tak že sníženi jsou pod ruku jejich.
ihre Feinde bedrängten sie hart, so daß sie sich beugen mußten unter deren Hand.
43 Mnohokrát je vysvobozoval, oni však popouzeli ho radou svou, pročež potlačeni jsou pro nepravost svou.
Oftmals zwar befreite er sie, doch sie blieben widerspenstig gegen seinen Ratschluß und sanken immer tiefer durch ihre Schuld.
44 A však patřil na úzkost jejich, a slyšel křik jejich.
Er aber nahm sich ihrer Drangsal an, sooft er ihr Wehgeschrei hörte,
45 Nebo se rozpomenul na smlouvu svou s nimi, a želel toho podlé množství milosrdenství svých,
und gedachte seines Bundes ihnen zugut, fühlte Mitleid nach seiner großen Güte
46 Tak že naklonil k nim lítostí všecky, kteříž je u vězení drželi.
und ließ sie Erbarmen finden bei allen, die sie gefangen hielten.
47 Zachovej nás, Hospodine Bože náš, a shromažď nás z těch pohanů, abychom slavili jméno tvé svaté, a chlubili se v chvále tvé.
O hilf uns, HERR, unser Gott, und bring uns wieder zusammen aus den Heiden, damit wir deinem heiligen Namen danken, uns glücklich preisen, deinen Ruhm zu künden!
48 Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský od věků až na věky. Na to rciž všecken lid: Amen, Halelujah.
Gepriesen sei der HERR, der Gott Israels, von Ewigkeit zu Ewigkeit! Und alles Volk sage »Amen!« Halleluja!
