Žalmy 106
1 Halelujah. Oslavujte Hospodina, nebo dobrý jest, nebo na věky milosrdenství jeho.
Halleluja! Danket dem HERRN; denn er ist freundlich, und seine Güte währet ewiglich.
2 Kdo může vymluviti nesmírnou moc Hospodinovu, a vypraviti všecku chválu jeho?
Wer kann die großen Taten des HERRN ausreden und alle seine löblichen Werke preisen?
3 Blahoslavení, kteříž ostříhají soudu, a činí spravedlnost každého času.
Wohl denen, die das Gebot halten und tun immerdar recht!
4 Pamatuj na mne, Hospodine, pro milost k lidu svému, navštěv mne spasením svým,
HERR, gedenke mein nach der Gnade, die du deinem Volk verheißen hast; beweise uns deine Hilfe,
5 Abych užíval dobrých věcí s vyvolenými tvými, a veselil se veselím národu tvého, a chlubil se spolu s dědictvím tvým.
daß wir sehen mögen die Wohlfahrt deiner Auserwählten und uns freuen, daß es deinem Volk wohlgehet, und uns rühmen mit deinem Erbteil.
6 Zhřešili jsme i s otci svými, neprávě jsme činili, a bezbožnost páchali.
Wir haben gesündiget samt unsern Vätern; wir haben mißgehandelt und sind gottlos gewesen.
7 Otcové naši v Egyptě nerozuměli předivným skutkům tvým, aniž pamatovali na množství milosrdenství tvých, ale odporni byli při moři, při moři Rudém.
Unsere Väter in Ägypten wollten deine Wunder nicht verstehen; sie gedachten nicht an deine große Güte und waren ungehorsam am Meer, nämlich am Schilfmeer.
8 A však vysvobodil je pro jméno své, aby v známost uvedl moc svou.
Er half ihnen aber um seines Namens willen, daß er seine Macht beweisete.
9 Nebo přimluvil moři Rudému, a vyschlo; i provedl je skrze hlubiny, jako po poušti.
Und er schalt das Schilfmeer, da ward's trocken; und führete sie durch die Tiefe wie in einer Wüste;
10 A tak zachoval je od ruky toho, jenž jich nenáviděl, a vyprostil je z ruky nepřítele.
und half ihnen von der Hand des, der, sie hassete, und erlösete sie von der Hand des Feindes
11 V tom přikryly vody ty, kteříž je ssužovali, nezůstalo ani jednoho z nich.
Und die Wasser ersäuften ihre Widersacher, daß nicht einer überblieb.
12 A ačkoli věřili slovům jeho, a zpívali chválu jeho,
Da glaubten sie an seine Worte und sangen sein Lob.
13 Však rychle zapomenuli na skutky jeho, a nečekali na radu jeho;
Aber sie vergaßen bald seiner Werke; sie warteten nicht seines Rats.
14 Ale jati jsouce žádostí na poušti, pokoušeli Boha silného na pustinách.
Und sie wurden lüstern in der Wüste und versuchten Gott in der Einöde.
15 I dal jim, čehož se jim chtělo, a však dopustil hubenost na život jejich.
Er aber gab ihnen ihre Bitte und sandte ihnen genug, bis ihnen davor ekelte.
16 Potom, když horlili proti Mojžíšovi v vojště, a Aronovi, svatému Hospodinovu,
Und sie empörten sich wider Mose im Lager, wider Aaron, den Heiligen des HERRN.
17 Otevřevši se země, požřela Dátana, a přikryla zběř Abironovu.
Die Erde tat sich auf und verschlang Dathan und deckte zu die Rotte Abirams.
18 A roznícen byl oheň na rotu jejich, plamen spálil bezbožníky.
Und Feuer ward unter ihrer Rotte angezündet; die Flamme verbrannte die Gottlosen.
19 Udělali i tele na Orébě, a skláněli se slitině.
Sie machten ein Kalb in Horeb und beteten an das gegossene Bild;
20 A změnivše slávu svou v podobiznu vola, jenž jí trávu,
und verwandelten ihre Ehre in ein Gleichnis eines Ochsen, der Gras isset.
21 Zapomněli na Boha silného, spasitele svého, kterýž činil veliké věci v Egyptě.
Sie vergaßen Gottes, ihres Heilandes, der so große Dinge in Ägypten getan hatte,
22 A předivné v zemi Chamově, přehrozné při moři Rudém.
Wunder im Lande Hams und schreckliche Werke am Schilfmeer.
23 Pročež řekl, že je vypléní, kdyby se byl Mojžíš, vyvolený jeho, nepostavil v té mezeře před ním, a neodvrátil prchlivosti jeho, aby nehubil.
Und er sprach, er wollte sie vertilgen, wo nicht Mose, sein Auserwählter, den Riß aufgehalten hätte, seinen Grimm abzuwenden, auf daß er sie nicht gar verderbete.
24 Za tím zošklivili sobě zemi žádanou, nevěříce slovu jeho.
Und sie verachteten das liebe Land; sie glaubten seinem Wort nicht
25 A repcíce v staních svých, neposlouchali hlasu Hospodinova.
und murreten in ihren Hütten; sie gehorchten der Stimme des HERRN nicht.
26 A protož pozdvihl ruky své proti nim, aby je rozmetal po poušti,
Und er hub auf seine Hand wider sie, daß er sie niederschlüge in der Wüste
27 A aby rozptýlil símě jejich mezi pohany, a rozehnal je do zemí.
und würfe ihren Samen unter die Heiden und streuete sie in die Länder.
28 Spřáhli se také byli s modlou Belfegor, a jedli oběti mrch.
Und sie hingen sich an den Baal Peor und aßen von den Opfern der toten Götzen
29 A tak dráždili Boha skutky svými, až se na ně obořila rána,
und erzürneten ihn mit ihrem Tun; da riß auch die Plage unter sie.
30 Až se postavil Fínes, a pomstu vykonal, i přetržena jest rána ta.
Da trat zu Pinehas und schlichtete die Sache; da ward der Plage gesteuert,
31 Což jest mu počteno za spravedlnost od národu do pronárodu, a až na věky.
und ward ihm gerechnet zur Gerechtigkeit für und für ewiglich.
32 Opět ho byli popudili při vodách sváru, až se i Mojžíšovi zle stalo pro ně.
Und sie erzürneten ihn am Haderwasser; und sie zerplagten den Mose übel.
33 Nebo k hořkosti přivedli ducha jeho, a pronesl ji rty svými.
Denn sie betrübten ihm sein Herz, daß ihm etliche Worte entfuhren.
34 K tomu nevyplénili ani národů těch, o kterýchž jim byl Hospodin poručil,
Auch vertilgten sie die Völker nicht, wie sie doch der HERR geheißen hatte,
35 Ale směšujíce se s těmi národy, naučili se skutkům jejich,
sondern sie mengeten sich unter die Heiden und lernten derselben Werke
36 A sloužili modlám jejich, kteréž jim byly osídlem.
und dieneten ihren Götzen, die gerieten ihnen zum Ärgernis.
37 Obětovali zajisté syny své a dcery své ďáblům.
Und sie opferten ihre Söhne und ihre Töchter den Teufeln
38 A vylili krev nevinnou, krev synů svých a dcer svých, kteréž obětovali trapidlům Kananejským, tak že poškvrněna jest země těmi vraždami.
und vergossen unschuldig Blut, das Blut ihrer Söhne und ihrer Töchter, die sie opferten den Götzen Kanaans, daß das Land mit Blutschulden befleckt ward;
39 I zmazali se skutky svými, a smilnili činy svými.
und verunreinigten sich mit ihren Werken und hureten mit ihrem Tun.
40 Protož rozpáliv se v prchlivosti Hospodin na lid svůj, v ošklivost vzal dědictví své.
Da ergrimmete der Zorn des HERRN über sein Volk und gewann einen Greuel an seinem Erbe
41 A vydal je v ruce pohanů. I panovali nad nimi ti, jenž je v nenávisti měli,
und gab sie in die Hand der Heiden, daß über sie herrscheten, die ihnen gram waren.
42 A utiskali je nepřátelé jejich, tak že sníženi jsou pod ruku jejich.
Und ihre Feinde ängsteten sie; und wurden gedemütiget unter ihre Hände.
43 Mnohokrát je vysvobozoval, oni však popouzeli ho radou svou, pročež potlačeni jsou pro nepravost svou.
Er errettete sie oftmals; aber sie erzürneten ihn mit ihrem Vornehmen und wurden wenig um ihrer Missetat willen.
44 A však patřil na úzkost jejich, a slyšel křik jejich.
Und er sah ihre Not an, da er ihre Klage hörete,
45 Nebo se rozpomenul na smlouvu svou s nimi, a želel toho podlé množství milosrdenství svých,
und gedachte an seinen Bund, mit ihnen gemacht. Und reuete ihn nach seiner großen Güte
46 Tak že naklonil k nim lítostí všecky, kteříž je u vězení drželi.
und ließ sie zur Barmherzigkeit kommen vor allen, die sie gefangen hatten.
47 Zachovej nás, Hospodine Bože náš, a shromažď nás z těch pohanů, abychom slavili jméno tvé svaté, a chlubili se v chvále tvé.
Hilf uns, HERR, unser Gott, und bringe uns zusammen aus den Heiden, daß wir danken deinem heiligen Namen und rühmen dein Lob!
48 Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský od věků až na věky. Na to rciž všecken lid: Amen, Halelujah.
Gelobet sei der HERR, der Gott Israels, von Ewigkeit zu Ewigkeit, und alles Volk spreche: Amen, Halleluja!
