Žalmy 106
1 Halelujah. Oslavujte Hospodina, nebo dobrý jest, nebo na věky milosrdenství jeho.
Lobet Jah! / Danket Jahwe, denn er ist gütig; / Ewig währet ja seine Huld.
2 Kdo může vymluviti nesmírnou moc Hospodinovu, a vypraviti všecku chválu jeho?
Wer kann gebührend von Jahwes Taten reden / Und all seinen Ruhm erschöpfend verkünden?
3 Blahoslavení, kteříž ostříhají soudu, a činí spravedlnost každého času.
Heil denen, die das Gesetz befolgen, / Die Gerechtigkeit üben zu jeder Zeit!
4 Pamatuj na mne, Hospodine, pro milost k lidu svému, navštěv mne spasením svým,
Gedenke mein, o Jahwe! / Auch mir schenk die Huld, die dein Volk erfährt! / Auch mich sieh an, wenn du ihm hilfst!
5 Abych užíval dobrých věcí s vyvolenými tvými, a veselil se veselím národu tvého, a chlubil se spolu s dědictvím tvým.
Dann schau ich mit Lust deiner Erwählten Glück, / Dann teil ich die Freude deines Volks / Und darf mich rühmen mit deinem Erbe.
6 Zhřešili jsme i s otci svými, neprávě jsme činili, a bezbožnost páchali.
Wir haben gesündigt gleich unsern Vätern, / Haben gottlos gehandelt, gefrevelt.
7 Otcové naši v Egyptě nerozuměli předivným skutkům tvým, aniž pamatovali na množství milosrdenství tvých, ale odporni byli při moři, při moři Rudém.
Unsre Väter in Ägypten achteten nicht deiner Wunder, / Gedachten nicht deiner Gnadenfülle, / Sondern waren widerspenstig am Meer, am Schilfmeer.
8 A však vysvobodil je pro jméno své, aby v známost uvedl moc svou.
Er aber rettete sie um seines Namens willen, / Um seine Macht zu beweisen.
9 Nebo přimluvil moři Rudému, a vyschlo; i provedl je skrze hlubiny, jako po poušti.
Er schalt das Schilfmeer, da ward es trocken. / In den Fluten ließ er sie ziehn wie auf blachem Feld.
10 A tak zachoval je od ruky toho, jenž jich nenáviděl, a vyprostil je z ruky nepřítele.
So befreite er sie aus des Hassers Hand / Und erlöste sie aus des Feindes Gewalt.
11 V tom přikryly vody ty, kteříž je ssužovali, nezůstalo ani jednoho z nich.
Die Wasser bedeckten ihre Bedränger: / Nicht einer von ihnen blieb übrig.
12 A ačkoli věřili slovům jeho, a zpívali chválu jeho,
Da vertrauten sie auf seine Worte, / Sie sangen seinen Ruhm.
13 Však rychle zapomenuli na skutky jeho, a nečekali na radu jeho;
Doch schnell vergaßen sie seine Taten, / Warteten nicht, daß sein Rat sich erfülle.
14 Ale jati jsouce žádostí na poušti, pokoušeli Boha silného na pustinách.
Sondern lüstern wurden sie in der Wüste / Und versuchten Gott in der Öde.
15 I dal jim, čehož se jim chtělo, a však dopustil hubenost na život jejich.
Da erfüllte er wohl ihr Verlangen, / Aber dann sandte er ihnen Krankheit zu.
16 Potom, když horlili proti Mojžíšovi v vojště, a Aronovi, svatému Hospodinovu,
Sie waren auch neidisch auf Mose im Lager, / Auf Aaron, Jahwes Geweihten.
17 Otevřevši se země, požřela Dátana, a přikryla zběř Abironovu.
Da tat sich die Erde auf: sie verschlang Datan / Und bedeckte die Rotte Abirams.
18 A roznícen byl oheň na rotu jejich, plamen spálil bezbožníky.
Feuer ergriff ihre Rotte, / Die Flamme verzehrte die Frevler.
19 Udělali i tele na Orébě, a skláněli se slitině.
Sie machten ein Kalb am Horeb / Und beteten dann dies Gußbild an.
20 A změnivše slávu svou v podobiznu vola, jenž jí trávu,
Ihres Gottes Herrlichkeit gaben sie hin / Für das Bild eines Stieres, der Gras frißt.
21 Zapomněli na Boha silného, spasitele svého, kterýž činil veliké věci v Egyptě.
Sie hatten Gott, ihren Retter, vergessen, / Der Großes getan in Ägypten,
22 A předivné v zemi Chamově, přehrozné při moři Rudém.
Wunder im Lande Hams, / Erstaunliche Dinge am Schilfmeer.
23 Pročež řekl, že je vypléní, kdyby se byl Mojžíš, vyvolený jeho, nepostavil v té mezeře před ním, a neodvrátil prchlivosti jeho, aby nehubil.
Er wollte sie schon vertilgen: / Doch da trat Mose, sein Auserwählter, vor ihm in den Riß, / Um seine Zornglut abzuwenden, / Daß er sie nicht verderbe.
24 Za tím zošklivili sobě zemi žádanou, nevěříce slovu jeho.
Sie verschmähten das köstliche Land, / Sie trauten seiner Verheißung nicht,
25 A repcíce v staních svých, neposlouchali hlasu Hospodinova.
Sondern murrten in ihren Zelten, / Gehorchten nicht Jahwes Stimme.
26 A protož pozdvihl ruky své proti nim, aby je rozmetal po poušti,
Da hub er auf seine Hand und schwur, / Sie niederzuschlagen in der Wüste,
27 A aby rozptýlil símě jejich mezi pohany, a rozehnal je do zemí.
Ihre Nachkommen unter die Völker zu werfen, / Sie zu zerstreuen in die Länder.
28 Spřáhli se také byli s modlou Belfegor, a jedli oběti mrch.
Sie hängten sich an den Baal Peôr / Und aßen Opfer für Tote.
29 A tak dráždili Boha skutky svými, až se na ně obořila rána,
So reizten sie ihn mit ihrem Tun. / Da riß unter ihnen ein Sterben ein.
30 Až se postavil Fínes, a pomstu vykonal, i přetržena jest rána ta.
Nun aber trat Pinehas auf und hielt Gericht: / Da ward der Plage Einhalt getan.
31 Což jest mu počteno za spravedlnost od národu do pronárodu, a až na věky.
Das ward ihm gerechnet zur Gerechtigkeit / Für alle Geschlechter, für immer.
32 Opět ho byli popudili při vodách sváru, až se i Mojžíšovi zle stalo pro ně.
Sie erzürnten ihn weiter am Haderwasser, / Und übel ging's Mose um ihretwillen.
33 Nebo k hořkosti přivedli ducha jeho, a pronesl ji rty svými.
Denn sie hatten seinem Geist widerstrebt, / So daß ihm unbedachte Worte entfuhren.
34 K tomu nevyplénili ani národů těch, o kterýchž jim byl Hospodin poručil,
Sie vertilgten auch nicht die Völker, / Wie ihnen Jahwe geboten hatte.
35 Ale směšujíce se s těmi národy, naučili se skutkům jejich,
Sondern sie ließen sich ein mit den Heiden / Und nahmen an ihrem Treiben teil:
36 A sloužili modlám jejich, kteréž jim byly osídlem.
Sie dienten ihren Götzen, / Die wurden ihnen zum Fallstrick.
37 Obětovali zajisté syny své a dcery své ďáblům.
Sie opferten ihre Söhne / Und ihre Töchter den bösen Geistern.
38 A vylili krev nevinnou, krev synů svých a dcer svých, kteréž obětovali trapidlům Kananejským, tak že poškvrněna jest země těmi vraždami.
So vergossen sie schuldlos Blut, / Das Blut ihrer Söhne und Töchter, / Die sie opferten Kanaans Götzen, / Daß das Land durch Blutschuld entweiht ward.
39 I zmazali se skutky svými, a smilnili činy svými.
So wurden sie unrein durch ihr Tun / Und fielen von Gott durch ihr Treiben ab.
40 Protož rozpáliv se v prchlivosti Hospodin na lid svůj, v ošklivost vzal dědictví své.
Da entbrannte Jahwes Zorn wider sein Volk, / Er fühlte Abscheu gegen sein Erbe.
41 A vydal je v ruce pohanů. I panovali nad nimi ti, jenž je v nenávisti měli,
Drum gab er sie in der Heiden Hand, / Daß ihre Hasser über sie herrschten.
42 A utiskali je nepřátelé jejich, tak že sníženi jsou pod ruku jejich.
Ihre Feinde bedrängten sie, / Sie mußten sich beugen ihrer Gewalt.
43 Mnohokrát je vysvobozoval, oni však popouzeli ho radou svou, pročež potlačeni jsou pro nepravost svou.
Oftmals zwar befreite er sie, / Doch in Eigensinn lehnten sie sich auf: / Drum gingen sie unter in ihrer Schuld.
44 A však patřil na úzkost jejich, a slyšel křik jejich.
Er aber sah gnädig auf ihre Not, / Als er ihr lautes Schrein vernahm.
45 Nebo se rozpomenul na smlouvu svou s nimi, a želel toho podlé množství milosrdenství svých,
Da gedachte er ihnen an seinen Bund / Und hatte Mitleid in großer Huld.
46 Tak že naklonil k nim lítostí všecky, kteříž je u vězení drželi.
Er ließ sie Erbarmen finden / Bei allen, die sie ins Elend geführt.
47 Zachovej nás, Hospodine Bože náš, a shromažď nás z těch pohanů, abychom slavili jméno tvé svaté, a chlubili se v chvále tvé.
Hilf uns, Jahwe, unser Gott, / Und sammle uns aus den Heiden! / Dann wollen wir danken deinem heiligen Namen, / Uns glücklich preisen, dich zu loben.
48 Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský od věků až na věky. Na to rciž všecken lid: Amen, Halelujah.
Gepriesen sei Jahwe, Israels Gott, / Von Ewigkeit zu Ewigkeit! / Und alles Volk spreche: / "Ja wahrlich! Lobt Jah!"
