Žalmy 106
1 Halelujah. Oslavujte Hospodina, nebo dobrý jest, nebo na věky milosrdenství jeho.
Hallelujah. Oh give thanks unto the Lord; for he is good: for to eternity endureth his kindness.
2 Kdo může vymluviti nesmírnou moc Hospodinovu, a vypraviti všecku chválu jeho?
Who can utter the mighty acts of the Lord? who can publish all his praise?
3 Blahoslavení, kteříž ostříhají soudu, a činí spravedlnost každého času.
Happy are those that observe justice, that execute righteousness at all times.
4 Pamatuj na mne, Hospodine, pro milost k lidu svému, navštěv mne spasením svým,
Remember me, O Lord, when thou favorest thy people: oh visit me with thy salvation;
5 Abych užíval dobrých věcí s vyvolenými tvými, a veselil se veselím národu tvého, a chlubil se spolu s dědictvím tvým.
That I may look on the happiness of thy elect, that I may rejoice in the joy of thy nation, that I may glorify myself with thy inheritance.
6 Zhřešili jsme i s otci svými, neprávě jsme činili, a bezbožnost páchali.
We have sinned together with our fathers, we have committed iniquity, we have done wickedly.
7 Otcové naši v Egyptě nerozuměli předivným skutkům tvým, aniž pamatovali na množství milosrdenství tvých, ale odporni byli při moři, při moři Rudém.
Our fathers did not reflect on thy wonders in Egypt: they remembered not the multitude of thy kindnesses; but rebelled at the sea, even at the Red Sea.
8 A však vysvobodil je pro jméno své, aby v známost uvedl moc svou.
Nevertheless he saved them for the sake of his name, to make known his might.
9 Nebo přimluvil moři Rudému, a vyschlo; i provedl je skrze hlubiny, jako po poušti.
He rebuked the Red Sea also, and it was dried up; and he led them through the depths, as through the wilderness.
10 A tak zachoval je od ruky toho, jenž jich nenáviděl, a vyprostil je z ruky nepřítele.
And he saved them from the hand of him that hated them, and redeemed them from the hand of the enemy.
11 V tom přikryly vody ty, kteříž je ssužovali, nezůstalo ani jednoho z nich.
And the waters covered their adversaries: not one of them was left.
12 A ačkoli věřili slovům jeho, a zpívali chválu jeho,
Then believed they in his words, they sang his praise.
13 Však rychle zapomenuli na skutky jeho, a nečekali na radu jeho;
Speedily they forgot his works, they waited not for his counsel;
14 Ale jati jsouce žádostí na poušti, pokoušeli Boha silného na pustinách.
And they felt a lustful longing in the wilderness, and tempted God in the desert.
15 I dal jim, čehož se jim chtělo, a však dopustil hubenost na život jejich.
And he gave them what they had asked; but sent dryness into their soul.
16 Potom, když horlili proti Mojžíšovi v vojště, a Aronovi, svatému Hospodinovu,
Moreover they envied Moses in the camp, and Aaron the holy one of the Lord.
17 Otevřevši se země, požřela Dátana, a přikryla zběř Abironovu.
The earth opened and swallowed up Dathan, and covered over the company of Abiram.
18 A roznícen byl oheň na rotu jejich, plamen spálil bezbožníky.
And a fire was kindled in their company: the flame burnt up the wicked.
19 Udělali i tele na Orébě, a skláněli se slitině.
They made a calf in Horeb, and bowed themselves down to a molten image.
20 A změnivše slávu svou v podobiznu vola, jenž jí trávu,
And they exchanged their glory for the similitude of an ox that eateth herbs.
21 Zapomněli na Boha silného, spasitele svého, kterýž činil veliké věci v Egyptě.
They forgot God their saviour, who had done great things in Egypt,
22 A předivné v zemi Chamově, přehrozné při moři Rudém.
Wonders in the land of Ham, terrible things by the Red Sea.
23 Pročež řekl, že je vypléní, kdyby se byl Mojžíš, vyvolený jeho, nepostavil v té mezeře před ním, a neodvrátil prchlivosti jeho, aby nehubil.
He therefore spoke of destroying them: had not Moses his elect stood in the breach before him, to turn away his fury, that he might not destroy.
24 Za tím zošklivili sobě zemi žádanou, nevěříce slovu jeho.
And they despised the pleasant land, they believed not in his word;
25 A repcíce v staních svých, neposlouchali hlasu Hospodinova.
But they murmured in their tents, they hearkened not unto the voice of the Lord.
26 A protož pozdvihl ruky své proti nim, aby je rozmetal po poušti,
He therefore lifted up his hand against them, to cause them to fall in the wilderness;
27 A aby rozptýlil símě jejich mezi pohany, a rozehnal je do zemí.
And to let their seed fall among the nations, and to scatter them in the lands.
28 Spřáhli se také byli s modlou Belfegor, a jedli oběti mrch.
And they joined themselves unto Ba'al-pe'or, and ate the sacrifices of the dead.
29 A tak dráždili Boha skutky svými, až se na ně obořila rána,
And they provoked him to anger with their deeds: and there broke in among them the plague.
30 Až se postavil Fínes, a pomstu vykonal, i přetržena jest rána ta.
Then stood up Phinehas, and executed judgment: and the plague was stayed.
31 Což jest mu počteno za spravedlnost od národu do pronárodu, a až na věky.
And it was accounted unto him for righteousness, unto all generations for evermore.
32 Opět ho byli popudili při vodách sváru, až se i Mojžíšovi zle stalo pro ně.
They angered him also at the waters of Meribah, and evil happened to Moses for their sake;
33 Nebo k hořkosti přivedli ducha jeho, a pronesl ji rty svými.
Because they had embittered his spirit, and so he spoke thoughtlessly with his lips.
34 K tomu nevyplénili ani národů těch, o kterýchž jim byl Hospodin poručil,
They did not exterminate the nations, that the Lord had indicated to them;
35 Ale směšujíce se s těmi národy, naučili se skutkům jejich,
But they mingled themselves among the nations, and learned their doings.
36 A sloužili modlám jejich, kteréž jim byly osídlem.
And they served their idols, and these became unto them a snare.
37 Obětovali zajisté syny své a dcery své ďáblům.
Yea, they sacrificed their sons and their daughters unto the evil spirits;
38 A vylili krev nevinnou, krev synů svých a dcer svých, kteréž obětovali trapidlům Kananejským, tak že poškvrněna jest země těmi vraždami.
And they shed innocent blood, the blood of their sons and of their daughters, whom they sacrificed unto the idols of Canaan: and the land was polluted with blood-guiltiness.
39 I zmazali se skutky svými, a smilnili činy svými.
Thus were they made unclean through their own doings, and went astray with their own deeds.
40 Protož rozpáliv se v prchlivosti Hospodin na lid svůj, v ošklivost vzal dědictví své.
therefore was the wrath of the Lord kindled against his people, and be felt disgust for his own inheritance.
41 A vydal je v ruce pohanů. I panovali nad nimi ti, jenž je v nenávisti měli,
And he gave them up into the hand of the nations: and there ruled over them those that hated them.
42 A utiskali je nepřátelé jejich, tak že sníženi jsou pod ruku jejich.
And their enemies also oppressed them: and they were subdued under their hand.
43 Mnohokrát je vysvobozoval, oni však popouzeli ho radou svou, pročež potlačeni jsou pro nepravost svou.
Many times did he deliver them; but they rebelled with their counsel, and they were brought low through their iniquity.
44 A však patřil na úzkost jejich, a slyšel křik jejich.
Nevertheless he looked on when they were in distress, when he heard their entreaty.
45 Nebo se rozpomenul na smlouvu svou s nimi, a želel toho podlé množství milosrdenství svých,
And he remembered unto them his covenant, and he bethought himself according to the abundance of his kindnesses;
46 Tak že naklonil k nim lítostí všecky, kteříž je u vězení drželi.
And be caused them to find mercy before all those that had carried them away captive.
47 Zachovej nás, Hospodine Bože náš, a shromažď nás z těch pohanů, abychom slavili jméno tvé svaté, a chlubili se v chvále tvé.
Save us, O Lord our God, and gather us from among the nations, to give thanks unto thy holy name, to triumph in thy praise.
48 Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský od věků až na věky. Na to rciž všecken lid: Amen, Halelujah.
Blessed be the Lord the God of Israel from everlasting even to everlasting: and let all the people say, Amen, Hallelujah.
