Žalmy 105
1 Oslavujte Hospodina, ohlašujte jméno jeho, oznamujte mezi národy skutky jeho.
Slavite Gospoda, razglasujte ime njegovo; med ljudstvi oznanjujte dejanja njegova.
2 Zpívejte jemu, žalmy prozpěvujte jemu, rozmlouvejte o všech divných skutcích jeho.
Pojte mu, prepevajte mu, razgovarjajte se o vseh čudovitih delih njegovih.
3 Chlubte se jménem svatým jeho; vesel se srdce těch, kteříž hledají Hospodina.
Hvalite se v svetem imenu njegovem; veseli se naj srce njih, ki iščejo Gospoda.
4 Hledejte Hospodina a síly jeho, hledejte tváři jeho ustavičně.
Iščite Gospoda in moči njegove; iščite vedno njegovega obličja.
5 Rozpomínejte se na divné skutky jeho, kteréž činil, na zázraky jeho a na soudy úst jeho,
Spominjajte se čudovitih del njegovih, katera je storil; čudežev njegovih in sodbâ ust njegovih.
6 Símě Abrahamovo, služebníka jeho, synové Jákobovi, vyvolení jeho.
O seme Abrahama, njegovega hlapca; o izvoljeni sina njegovega Jakoba!
7 Onť jest Hospodin Bůh náš, na vší zemi soudové jeho.
Ta je Gospod, Bog naš, po vsej zemlji so sodbe njegove.
8 Pamatuje věčně na smlouvu svou, na slovo, kteréž přikázal až do tisíce pokolení,
Spominja se vekomaj zaveze svoje, besede, katero je zapovedal na tisoč rodov,
9 Kteréž upevnil s Abrahamem, a na přísahu svou učiněnou Izákovi.
Katero je sklenil z Abrahamom, in prisege svoje Izaku,
10 Nebo ji utvrdil Jákobovi za ustanovení, Izraelovi za smlouvu věčnou,
Katero je dal Jakobu v postavo; Izraelu v vedno zavezo.
11 Pravě: Tobě dám zemi Kananejskou za podíl dědictví vašeho,
Govoreč: Tebi hočem dati deželo Kanaansko, vrvco posesti vaše.
12 Ješto jich byl malý počet, malý počet, a ještě v ní byli pohostinu.
Dasí je bilo ljudî malo, prav malo, in tujci v njej,
13 Přecházeli zajisté z národu do národu, a z království k jinému lidu.
In so hodili od naroda do naroda, iz kraljestva k drugemu ljudstvu;
14 Nedopustil žádnému ublížiti jim, ano i krále pro ně trestal, řka:
Ni dovolil zatíratí jih nikomur; dà, strahoval je zavolje njih kralje:
15 Nedotýkejte se pomazaných mých, a prorokům mým nečiňte nic zlého.
Ne dotaknite se maziljencev mojih, in ne storite žalega prerokom."
16 Když přivolav hlad na zemi, všecku hůl chleba polámal,
Ko je bil poklical lakot nad deželo, in kruhu strl vso podporo;
17 Poslal před nimi muže znamenitého, jenž za služebníka prodán byl, totiž Jozefa.
Poslal je bil moža pred njimi odličnega; kateri je bil v sužnjost prodan, Jožefa.
18 Jehož nohy sevřeli pouty, železa podniknouti musil,
Noge njegove so vklenili z vezjo, v železo se je on podal.
19 Až do toho času, když se zmínka stala o něm; řeč Hospodinova zkusila ho.
Noter do časa, ko je imela priti beseda njegova; govor Gospodov ga je potrdil.
20 Poslav král, propustiti ho rozkázal, panovník lidu svobodna ho učinil.
Poslal je kralj in velel ga razvezati; in poglavar ljudstev ga je oprostil.
21 Ustanovil ho pánem domu svého, a panovníkem všeho vládařství svého,
Postavil ga je za gospoda družini svoji, in za poglavarja vsej svoji posesti,
22 Aby vládl i knížaty jeho podlé své líbosti, a starce jeho vyučoval moudrosti.
Da bi zvezaval kneze po volji svoji, in podučeval njih starejšine.
23 Potom všel Izrael do Egypta, a Jákob pohostinu byl v zemi Chamově.
Nato je prišel Izrael v Egipt, in Jakob je tujčeval po deželi Kamovi.
24 Kdež rozmnožil Bůh lid svůj náramně, a učinil, aby silnější byl nad nepřátely své.
Ko je bil tam storil Bog, da je bilo ljudstvo njegovo silno rodovitno, in ga je bil močnejšega naredil od sovražnikov njegovih,
25 Změnil mysl těchto, aby v nenávisti měli lid jeho, a aby ukládali lest o služebnících jeho.
Izpremenil je njih srce, da so sovražili ljudstvo njegovo, da so naklepe delali zoper hlapce njegove.
26 I poslal Mojžíše slouhu svého, a Arona, kteréhož vyvolil.
Poslal je Mojzesa, hlapca svojega, Arona, katerega je bil izvolil.
27 Kteříž předložili jim slova znamení jeho a zázraků v zemi Chamově.
Razlagala sta pred njimi besede znamenj njegovih, in čudežev v deželi Kamovi.
28 Poslal tmu, a zatmělo se, aniž odporná byla slovu jeho.
Poslal je temé, in otemnile so jo, in upirala se niso znamenja zoper besedo njegovo.
29 Obrátil vody jejich v krev, a zmořil ryby v nich.
Izpremenil je bil v kri njih vodé, in pokončal je bil njih ribe.
30 Vydala země jejich množství žab, i v pokoleních králů jejich.
Obilo je rodila njih dežela žab, ki so napadle kraljev samih stanice.
31 Řekl, i přišla směsice žížal, a stěnice na všecky končiny jejich.
Ko je izrekel, prišlo je krdelo živali; uši na vso njih pokrajino.
32 Dal místo deště krupobití, oheň hořící na zemi jejich,
Dež jim je naredil v točo, ogenj silno plameneč v njih kraji.
33 Tak že potloukl réví jejich i fíkoví jejich, a zpřerážel dříví v krajině jejich.
S tem je zadel njih trte in njih smokve, in polomil njih pokrajine drevesa.
34 Řekl, i přišly kobylky a chroustů nesčíslné množství.
Ko je izrekel, prišla je kobilica in hrošč, in ta brez števila.
35 I sežrali všelikou bylinu v krajině jejich, a pojedli úrody země jejich.
On je požrl vso travo njih kraja, in požrl sad njih dežele.
36 Nadto pobil všecko prvorozené v zemi jejich, počátek všeliké síly jejich.
Slednjič je udaril vse prvorojeno v njih kraji; prvino vse njih moči.
37 Tedy vyvedl své s stříbrem a zlatem, aniž byl v pokoleních jejich, ješto by se poklesl.
Tedaj jih je izpeljal sè srebrom in zlatom, in ni ga bilo, da bi pešal, med njih rodovi.
38 Veselili se Egyptští, když tito vycházeli; nebo byl připadl na ně strach Izraelských.
Veselili so se Egipčani, ko so izhajali tí; ker njih strah jih je bil obšel.
39 Roztáhl oblak k zastírání jich, a oheň k osvěcování noci.
Razgrnil je oblak za odejo, in ogenj, da je noč razsvetljeval.
40 K žádosti přivedl křepelky, a chlebem nebeským sytil je.
Prosili so, in poslal jim je prepelic, in s kruhom nebeškim jih je sitil.
41 Otevřel skálu, i tekly vody, a odcházely přes vyprahlá místa jako řeka.
In odprl je skalo, in pritekle so vode, ter šle so po suhih krajih, kakor reka.
42 Nebo pamětliv byl na slovo svatosti své, k Abrahamovi služebníku svému mluvené.
Ker se je spominjal besede svetosti svoje, z Abrahamom, hlapcem svojim.
43 Protož vyvedl lid svůj s radostí, s prozpěvováním vyvolené své.
Zató je izpeljal ljudstvo svoje, z veseljem, s petjem izvoljene svoje.
44 A dal jim země pohanů, a tak úsilí národů dědičně obdrželi,
In dal jim je kraje narodov, in delo ljudstev so posedli;
45 Aby zachovávali ustanovení jeho, a práv jeho ostříhali. Halelujah.
Da se držé postav njegovih, in hranijo zakone njegove.
