Žalmy 105
1 Oslavujte Hospodina, ohlašujte jméno jeho, oznamujte mezi národy skutky jeho.
Þakkið Drottni fyrir öll hans undursamlegu verk og segið frá þeim meðal þjóðanna.
2 Zpívejte jemu, žalmy prozpěvujte jemu, rozmlouvejte o všech divných skutcích jeho.
Syngið fyrir hann, leikið fyrir hann og segið öllum frá máttarverkum hans.
3 Chlubte se jménem svatým jeho; vesel se srdce těch, kteříž hledají Hospodina.
Lofið og vegsamið hans heilaga nafn. Þið sem tilbiðjið Drottin, fagnið!
4 Hledejte Hospodina a síly jeho, hledejte tváři jeho ustavičně.
Leitið hans og máttar hans, og keppið eftir að kynnast honum!
5 Rozpomínejte se na divné skutky jeho, kteréž činil, na zázraky jeho a na soudy úst jeho,
Minnist dásemdarverkanna sem hann vann fyrir okkur, sína útvöldu þjóð,
6 Símě Abrahamovo, služebníka jeho, synové Jákobovi, vyvolení jeho.
afkomendur Abrahams og Jakobs, þjóna hans. Munið þið hvernig hann útrýmdi óvinum okkar?
7 Onť jest Hospodin Bůh náš, na vší zemi soudové jeho.
Hann er Drottinn, Guð okkar. Elska hans blasir við hvar sem er í landinu.
8 Pamatuje věčně na smlouvu svou, na slovo, kteréž přikázal až do tisíce pokolení,
Þótt þúsund kynslóðir líði, þá gleymir hann ekki loforði sínu,
9 Kteréž upevnil s Abrahamem, a na přísahu svou učiněnou Izákovi.
sáttmála sínum við Abraham og Ísak.
10 Nebo ji utvrdil Jákobovi za ustanovení, Izraelovi za smlouvu věčnou,
Þennan sáttmála endurnýjaði hann við Jakob. Þetta er hans eilífi sáttmáli við Ísrael:
11 Pravě: Tobě dám zemi Kananejskou za podíl dědictví vašeho,
„Ég mun gefa ykkur Kanaansland að erfð.“
12 Ješto jich byl malý počet, malý počet, a ještě v ní byli pohostinu.
Þetta sagði hann meðan þeir voru enn fámennir, já mjög fáir, og bjuggu sem útlendingar í landinu.
13 Přecházeli zajisté z národu do národu, a z království k jinému lidu.
Síðar dreifðust þeir meðal þjóðanna og hröktust úr einu landinu í annað.
14 Nedopustil žádnému ublížiti jim, ano i krále pro ně trestal, řka:
Samt leyfði hann engum að kúga þá og refsaði konungum sem það reyndu.
15 Nedotýkejte se pomazaných mých, a prorokům mým nečiňte nic zlého.
„Snertið ekki við mínum útvöldu og gerið spámönnum mínum ekkert mein.“sagði hann.
16 Když přivolav hlad na zemi, všecku hůl chleba polámal,
Og hann lét hungursneyð koma yfir Kanaansland og allur matur gekk til þurrðar.
17 Poslal před nimi muže znamenitého, jenž za služebníka prodán byl, totiž Jozefa.
Þá sendi hann Jósef í ánauð til Egyptalands, þjóð sinni til bjargar.
18 Jehož nohy sevřeli pouty, železa podniknouti musil,
Þeir hlekkjuðu hann og þjáðu,
19 Až do toho času, když se zmínka stala o něm; řeč Hospodinova zkusila ho.
en Guð lét hann þola eldraunina og batt að lokum enda á fangavist hans.
20 Poslav král, propustiti ho rozkázal, panovník lidu svobodna ho učinil.
Og faraó sendi eftir Jósef og lét hann lausan,
21 Ustanovil ho pánem domu svého, a panovníkem všeho vládařství svého,
og setti hann svo yfir allar eigur sínar.
22 Aby vládl i knížaty jeho podlé své líbosti, a starce jeho vyučoval moudrosti.
Þá hafði Jósef vald til að fangelsa höfðingja og segja ráðgjöfum konungs til.
23 Potom všel Izrael do Egypta, a Jákob pohostinu byl v zemi Chamově.
Síðar kom Jakob (Ísrael) til Egyptalands og settist þar að með sonum sínum.
24 Kdež rozmnožil Bůh lid svůj náramně, a učinil, aby silnější byl nad nepřátely své.
Þau ár fjölgaði Ísrael mjög, já svo mjög að þeir urðu fjölmennari en Egyptar, sem réðu landinu.
25 Změnil mysl těchto, aby v nenávisti měli lid jeho, a aby ukládali lest o služebnících jeho.
En Guð sneri hjörtum Egypta gegn Ísrael, þeir hötuðu þá og hnepptu í þrældóm.
26 I poslal Mojžíše slouhu svého, a Arona, kteréhož vyvolil.
Þá útvaldi Guð Móse sem fulltrúa sinn og Aron honum til hjálpar.
27 Kteříž předložili jim slova znamení jeho a zázraků v zemi Chamově.
Hann gjörði tákn meðal Egypta og vakti þannig ótta hjá þeim.
28 Poslal tmu, a zatmělo se, aniž odporná byla slovu jeho.
Þeir fóru að skipun Drottins og hann sendi myrkur yfir landið,
29 Obrátil vody jejich v krev, a zmořil ryby v nich.
breytti ám og vötnum í blóð svo að fiskurinn dó.
30 Vydala země jejich množství žab, i v pokoleních králů jejich.
Þá kom flóðbylgja af froskum – þeir voru um allt, jafnvel í svefnherbergi konungs!
31 Řekl, i přišla směsice žížal, a stěnice na všecky končiny jejich.
Að skipun Móse fylltist landið af mývargi og flugum.
32 Dal místo deště krupobití, oheň hořící na zemi jejich,
Í stað regns dundi banvænt hagl yfir landið og eldingar skelfdu íbúana.
33 Tak že potloukl réví jejich i fíkoví jejich, a zpřerážel dříví v krajině jejich.
Vínviður þeirra og fíkjutré drápust, féllu brotin til jarðar.
34 Řekl, i přišly kobylky a chroustů nesčíslné množství.
Þá bauð hann engisprettum að naga allan grænan gróður
35 I sežrali všelikou bylinu v krajině jejich, a pojedli úrody země jejich.
og eyðileggja uppskeruna, – hvílík plága!
36 Nadto pobil všecko prvorozené v zemi jejich, počátek všeliké síly jejich.
Þá deyddi hann frumburðina, – elsta barn í hverri egypskri fjölskyldu – þar fór framtíðarvonin.
37 Tedy vyvedl své s stříbrem a zlatem, aniž byl v pokoleních jejich, ješto by se poklesl.
Og Drottinn leiddi sitt fólk heilu og höldnu út úr Egyptalandi, hlaðið gulli og silfri. Ekkert þeirra var veikt eða vanmáttugt.
38 Veselili se Egyptští, když tito vycházeli; nebo byl připadl na ně strach Izraelských.
Og Egyptar voru því fegnastir þegar Ísraelsmenn héldu á brott, því að þeir óttuðust þá.
39 Roztáhl oblak k zastírání jich, a oheň k osvěcování noci.
Um daga breiddi Guð út ský og hlífði þeim gegn brennheitri sólinni og um nætur lýsti hann þeim leiðina með eldstólpa.
40 K žádosti přivedl křepelky, a chlebem nebeským sytil je.
Þeir báðu um kjöt og hann sendi þeim lynghænsni og brauð gaf hann þeim – manna, brauð frá himni.
41 Otevřel skálu, i tekly vody, a odcházely přes vyprahlá místa jako řeka.
Hann opnaði klettinn og vatnið spratt fram og varð að læk í eyðimörkinni.
42 Nebo pamětliv byl na slovo svatosti své, k Abrahamovi služebníku svému mluvené.
Hann minntist loforðs síns til Abrahams, þjóns síns,
43 Protož vyvedl lid svůj s radostí, s prozpěvováním vyvolené své.
og leiddi sitt útvalda fólk fagnandi út úr Egyptalandi.
44 A dal jim země pohanů, a tak úsilí národů dědičně obdrželi,
Og hann gaf þeim lönd heiðingjanna, sem stóðu í fullum blóma með þroskaða uppskeru og þeir átu það sem aðrir höfðu sáð til.
45 Aby zachovávali ustanovení jeho, a práv jeho ostříhali. Halelujah.
Allt skyldi þetta hvetja Ísrael til trúfesti og hlýðni við lög Drottins. Hallelúja!
