Žalmy 104
1 Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
Perwerdigargha teshekkür-medhiye qaytur, i jénim! I Perwerdigar Xudayim, intayin ulughsen; Shanu-shewket we heywet bilen kiyin’gensen;
2 Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
Libas bilen pürken’gendek yoruqluqqa pürken’gensen, Asmanlarni chédir perdisi kebi yayghansen.
3 Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
U yuqiriqi rawaqlirining limlirini sulargha ornatqan, Bulutlarni jeng harwisi qilip, Shamal qanatliri üstide mangidu;
4 Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
U perishtilirini shamallar, Xizmetkarlirini ot yalquni qilidu.
5 Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
Yerni U ulliri üstige ornatqan; U esla tewrinip ketmeydu.
6 Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
Libas bilen oralghandek, uni chongqur déngizlar bilen orighansen, Sular taghlar choqqiliri üstide turdi.
7 K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
Séning tenbihing bilen sular beder qachti, Güldürmamangning sadasidin ular tézdin yandi;
8 (Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
Taghlar örlep chiqti, Wadilar chüshüp ketti, [Sular] Sen békitken jaygha chüshüp ketti.
9 Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
Ular téship, yerni yene qaplimisun dep, Sen ulargha cheklime qoyghansen.
10 Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
[Tengri] wadilarda bulaqlarni échip urghutidu, Suliri taghlar arisida aqidu.
11 A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
Daladiki herbir janiwargha ussuluq béridu, Yawayi éshekler ussuzluqini qanduridu.
12 Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
Köktiki qushlar ularning boyida qonidu, Derex shaxliri arisida sayraydu.
13 Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
U yuqiridiki rawaqliridin taghlarni sughiridu; Yer Séning yasighanliringning méwiliridin qandurulidu!
14 Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
U mallar üchün ot-chöplerni, Insanlar üchün köktatlarni östüridu, Shundaqla nanni yerdin chiqiridu;
15 A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Èiní, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
Ademning könglini xush qilidighan sharabni, Insan yüzini parqiritidighan mayni chiqiridu; Insanning yürikige nan bilen quwwet béridu;
16 Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
Perwerdigarning derexliri, Yeni Özi tikken Liwan kédir derexliri [su ichip] qanaetlinidu.
17 Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
Ene ashular arisigha qushlar uwa yasaydu, Leylek bolsa, archa derexlirini makan qilidu.
18 Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
Égiz choqqilar tagh öchkilirining, Tik yarlar sughurlarning panahi bolidu.
19 Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
Pesillerni békitmek üchün U ayni yaratti, Quyash bolsa pétishini bilidu.
20 Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
Sen qarangghuluq chüshürisen, tün bolidu; Ormandiki janiwarlarning hemmisi uningda shipir-shipir kézip yüridu.
21 Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
Arslanlar olja izdep hörkireydu, Tengridin ozuq-tülük sorishidu;
22 Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
Quyash chiqipla, ular chékinidu, Qaytip kirip uwilirida yatidu.
23 Èlověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
Insan bolsa öz ishigha chiqidu, Ta kechkiche méhnette bolidu.
24 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
I Perwerdigar, yasighan herxil nersiliring neqeder köptur! Hemmisini hékmet bilen yaratqansen, Yer yüzi ijat-bayliqliring bilen toldi.
25 V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
Ene büyük bipayan déngiz turidu! Uningda san-sanaqsiz ghuzh-ghuzh janiwarlar, Chong we kichik haywanlar bar.
26 Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
Shu yerde kémiler qatnaydu, Uningda oynaqlisun dep sen yasighan léwiatanmu bar;
27 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
Waqtida ozuq-tülük bergin dep, Bularning hemmisi Sanga qaraydu.
28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
Ulargha berginingde, tériwalidu, Qolungni achqiningdila, ular nazunémetlerge toyidu.
29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
Yüzüngni yoshursang, ular dekke-dükkige chüshidu, Rohlirini alsang, ular jan üzüp, Yene tupraqqa qaytidu.
30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
Rohingni ewetkiningde, ular yaritilidu, Yer-yüzi yéngi [bir dewr bilen] almishidu.
31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
Perwerdigarning shan-shöhriti ebediydur, Perwerdigar Öz yaratqanliridin xursen bolidu.
32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
U yerge baqqinida, yer titreydu, Taghlargha tegkinide, ular tütün chiqiridu.
33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
Hayatla bolidikenmen, Perwerdigargha naxsha éytimen; Wujudum bolsila Xudayimni küyleymen.
34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
U sürgen oy-xiyallirimdin söyünse! Perwerdigarda xushallinimen!
35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.
Gunahkarlar yer yüzidin tügitilidu, Reziller yoq bolidu. I jénim, Perwerdigargha teshekkür-medhiye qaytur! Hemdusana!
