Žalmy 104
1 Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
Lofva Herran, min själ; Herre, min Gud, du äst ganska härlig, du äst dägelig och allstinges väl beprydd.
2 Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
Ljus är din klädnad, som du uppå hafver; du utsträcker himmelen såsom ett tapet.
3 Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
Du hvälfver honom ofvan med vatten; du far i skyn såsom i en vagn, och går på vädrens vingar;
4 Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
Du, som gör dina Änglar till väder, och dina tjenare till eldslåga;
5 Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
Du, som grundar jordena på hennes botten, så att hon blifver i evig tid.
6 Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
Med djupet betäcker du henne, såsom med ett kläde, och vatten stå öfver bergen.
7 K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
Men för ditt näpsande fly de; för ditt dundrande fara de bort.
8 (Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
Bergen resa högt upp, och dalarna sätta sig ned i det rum, som du dem skickat hafver.
9 Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
Du hafver satt ett mål, der komma de intet öfver; och måga icke åter betäcka jordena.
10 Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
Du låter källor uppbrista i dalomen, så att vatten emellan bergen flyta;
11 A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
Att all djur på markene måga dricka, och vildåsnarna sin törst släcka.
12 Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
När dem sitta himmelens foglar, och sjunga på qvistarna.
13 Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
Du fuktar bergen ofvanefter; du gör landet fullt med frukt, den du förskaffar.
14 Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
Du låter gräs växa för boskapen, och säd menniskomen till nytto; att du skall låta komma bröd utaf jordene;
15 A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Èiní, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
Och att vin skall fröjda menniskones hjerta, och hennes ansigte dägeligit varda af oljo, och bröd styrka menniskones hjerta;
16 Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
Att Herrans trä skola full med must stå; de cedreträ på Libanon, som han planterat hafver.
17 Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
Der hafva foglarna sitt näste, och hägrar bo uppe i furoträn.
18 Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
De höga berg äro de stengetters tillflykt, och stenklyfterna de kunilers.
19 Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
Du gör månan, till att derefter skifta året; solen vet sin nedergång.
20 Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
Du gör mörker, att natt varder; då draga sig all vilddjur ut;
21 Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
De unga lejon, som ryta efter rof, och sin mat söka af Gudi;
22 Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
Men när solen uppgår, draga de bort, och lägga sig uti sina kulor.
23 Èlověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
Så går då menniskan ut till sitt arbete, och till sitt åkerverk intill aftonen.
24 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
Herre, huru äro din verk så stor och mång! Du hafver visliga skickat dem all, och jorden är full af dina ägodelar.
25 V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
Hafvet, det så stort och vidt är, der kräla uti, utan tal, både stor och liten djur.
26 Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
Der gå skepp; der äro hvalfiskar, som du gjort hafver, att de deruti leka skola.
27 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
Allt vänter efter dig, att du skall gifva dem mat i sin tid.
28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
Då du gifver dem, så samla de; när du upplåter dina hand, så varda de med god ting mättade.
29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
Om du fördöljer ditt ansigte, så varda de förskräckte; du tager deras anda bort, så förgås de, och varda åter till stoft igen.
30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
Du låter ut din anda, så varda de skapade, och du förnyar jordenes ansigte.
31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
Herrans ära är evig; Herren hafver behag till sin verk.
32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
Han ser uppå jordena, så bäfvar hon; han kommer vid bergen, så ryka de.
33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
Jag vill sjunga Herranom i mina lifsdagar, och lofva min Gud, så länge jag är till.
34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
Mitt tal behage honom väl; jag gläder mig af Herranom.
35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.
Syndarena hafve en ända på jordene, och de ogudaktige vare icke mer till; lofva, min själ, Herran. Halleluja.
