Žalmy 104
1 Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
Bendice a Yahvé, alma mía. Yahvé, Dios mío, eres muy grande. Estás revestido de honor y majestad.
2 Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
Se cubre de luz como de un vestido. Extiende los cielos como una cortina.
3 Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
Coloca las vigas de sus habitaciones en las aguas. Hace de las nubes su carro. Camina sobre las alas del viento.
4 Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
Él hace que sus mensajeros vientos, y sus sirvientes llamas de fuego.
5 Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
Él puso los cimientos de la tierra, que no debe ser movido para siempre.
6 Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
Lo cubriste con lo profundo como con un manto. Las aguas estaban por encima de las montañas.
7 K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
Ante tu reprimenda huyeron. A la voz de su trueno se apresuraron a alejarse.
8 (Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
Las montañas se elevaron, los valles se hundieron, al lugar que les habías asignado.
9 Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
Has establecido un límite que no pueden traspasar, para que no vuelvan a cubrir la tierra.
10 Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
Él envía manantiales a los valles. Corren entre las montañas.
11 A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
Dan de beber a todos los animales del campo. Los burros salvajes sacian su sed.
12 Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
Junto a ellos anidan las aves del cielo. Cantan entre las ramas.
13 Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
Riega las montañas desde sus habitaciones. La tierra está llena del fruto de tus obras.
14 Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
Hace crecer la hierba para el ganado, y plantas para que el hombre las cultive, para que produzca alimentos de la tierra:
15 A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Èiní, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
vino que alegra el corazón del hombre, aceite para hacer brillar su rostro, y el pan que fortalece el corazón del hombre.
16 Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
Los árboles de Yahvé están bien regados, los cedros del Líbano, que ha plantado,
17 Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
donde los pájaros hacen sus nidos. La cigüeña tiene su hogar en los cipreses.
18 Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
Las altas montañas son para las cabras salvajes. Las rocas son un refugio para los tejones de las rocas.
19 Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
Él designó la luna para las estaciones. El sol sabe cuándo ponerse.
20 Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
Haces las tinieblas, y es de noche, en la que merodean todos los animales del bosque.
21 Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
Los jóvenes leones rugen tras su presa, y buscan su alimento en Dios.
22 Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
Sale el sol y se alejan, y se acuestan en sus guaridas.
23 Èlověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
El hombre sale a su trabajo, a su labor hasta la noche.
24 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
¡Yahvé, cuántas son tus obras! Con sabiduría, los has hecho todos. La tierra está llena de sus riquezas.
25 V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
Ahí está el mar, grande y ancho, en el que hay innumerables seres vivos, tanto a los animales pequeños como a los grandes.
26 Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
Ahí van los barcos, y el leviatán, que se formó para jugar allí.
27 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
Todos ellos te esperan, para que les des su comida a su debido tiempo.
28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
Tú les das; ellos recogen. Abres la mano; se conforman con el bien.
29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
Escondes tu rostro; están turbados. Les quitas el aliento; mueren y vuelven al polvo.
30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
Envías tu Espíritu y son creados. Renuevas la cara de la tierra.
31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
Que la gloria de Yahvé sea eterna. Que Yahvé se regocije en sus obras.
32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
Él mira la tierra y ésta tiembla. Toca las montañas y éstas echan humo.
33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
Cantaré a Yahvé mientras viva. Cantaré alabanzas a mi Dios mientras tenga algún ser.
34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
Que mi meditación sea dulce para él. Me regocijaré en Yahvé.
35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.
Que los pecadores sean consumidos fuera de la tierra. Que los malvados no sean más. Bendice a Yahvé, mi alma. ¡Alabado sea Yah!
