Žalmy 104
1 Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
¡Qué todo mi ser alabe al Señor! ¡Dios mío, eres tan grande, revestido en majestad y esplendor!
2 Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
Usas la luz como vestidura; tú extiendes el tejido de los cielos.
3 Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
Colocas las vigas de tu casa en las nubes de lluvia. Haces de las nubes de los cielos tus carruajes. Te montas sobre las alas del viento.
4 Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
Haces de los vientos tus ángeles, y a las llamas de fuego tus sirvientes.
5 Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
Tú pusiste la tierra sobre sus bases; y nunca será estremecida.
6 Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
Estaba cubierta con océanos profundos, las aguas cubrían las montañas—
7 K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
pero a tu orden las aguas huyeron; al sonido de tu trueno corren.
8 (Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
Las montañas se levantaron y los valles se hundieron hasta donde tú habías determinado.
9 Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
Pusiste un límite para los océanos, para que no regresaran y volvieran a cubrir la tierra.
10 Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
Haces que los manantiales fluyan hacia los arroyos, bajando desde las montañas.
11 A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
Proveen agua para todos los animales salvajes, para que los caballos salvajes aplaquen su sed.
12 Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
Los pájaros construyen sus nidos entre los árboles al lado de las corrientes de agua, cantando entre el follaje.
13 Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
Envías lluvias sobre las montañas desde tu hogar en lo más alto; llenas la tierra con cosas buenas.
14 Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
Haces que la grama crezca para las vacas, y las plantas también para que la gente se alimente de ellas, cultivos de la tierra para servir como alimento,
15 A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Èiní, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
y vino para hacerlos felices, aceite de oliva para hacer resplandecer sus rostros, y pan para hacerlos fuertes.
16 Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
Los árboles del Señor están bien regados, los cedros del líbano que Él plantó.
17 Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
Los gorriones se anidan ahí; las garzas hacen sus nidos en los más altos árboles.
18 Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
Las cabras salvajes viven en los picos de las montañas; y los damanes se esconden entre las rocas.
19 Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
Tú hiciste la luna para marcar los meses, y el sol sabe cuándo ponerse.
20 Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
Haces caer la oscuridad para que venga la noche, el momento en el que los animales del bosque salen a cazar.
21 Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
Los jóvenes leones rugen mientras buscan a su presa, buscando la comida que Dios les proveyó.
22 Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
Cuando el sol sale vuelven a sus guaridas para descansar.
23 Èlověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
Entonces las personas salen a hacer sus tareas, y trabajan hasta el ocaso.
24 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
Señor, ¡Cuántas cosas has hecho, todas ellas sabiamente formadas! La tierra está llena de tus criaturas.
25 V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
Considera el mar, profundo y ancho, lleno de todos los tipos de seres vivientes, grandes y pequeños.
26 Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
Los barcos navegan allí, y el Leviatán, que creaste para que jugara en él.
27 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
Todas las criaturas te buscan para que les des comida en el momento correcto.
28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
Cuando se las provees, la recogen. Les repartes alimento a todos, y son saciados.
29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
Cuando te alejas de ellos, se aterrorizan; cuando retiras su aliento de vida, ellos mueren y regresan al polvo.
30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
Mas cuando envías tu aliento, son creados, y la vida cubre la tierra una vez más.
31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
¡Qué la gloria del Señor permanezca para siempre! El Señor se alegra con todo lo que ha hecho.
32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
Solo tiene que mirar hacia la tierra y esta tiembla; las montañas dejan salir humo a su toque.
33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
Cantaré al Señor mientras viva; cantaré alabanzas a Dios toda mi vida.
34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
Ojalá el Señor se plazca con mis pensamientos porque me alegro en el Señor.
35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.
¡Sean destruidos los pecadores de la tierra; qué los malvados dejen de existir! ¡Todo mi ser alabe al Señor!
