Žalmy 104
1 Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
¡Bendice a Yahvé, alma mía! ¡Yahvé, Dios mío, cuán grande eres! Te has vestido de majestad y de belleza,
2 Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
envuelto en luz como en un manto. Extendiste el cielo como un cortinaje;
3 Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
construiste tu morada superior sobre las aguas, haces de las nubes tu carroza, cabalgas sobre las alas del viento.
4 Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
A los vientos haces tus mensajeros, y ministros tuyos los relámpagos centellantes.
5 Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
Cimentaste la tierra sobre sus bases de suerte que no vacile jamás.
6 Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
La habías cubierto con el océano como de un manto; las aguas se posaban sobre los montes.
7 K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
Mas huyeron a un grito tuyo, —temblaron a la voz de tu trueno,
8 (Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
surgieron los montes, bajaron los valles—, hasta el lugar que les habías destinado.
9 Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
Les fijaste un límite que no traspasarán, para que no vuelvan a cubrir la tierra.
10 Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
Haces correr en arroyos las fuentes que brotan entre los montes,
11 A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
para que beban todas las bestias del campo y sacien su sed los asnos monteses.
12 Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
A sus orillas posan las aves del cielo, que cantan entre el ramaje.
13 Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
Desde tu morada riegas los montes; la tierra se sacia del fruto de tus obras.
14 Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
Produces el heno para los ganados, y las plantas que sirven al hombre, para que saque pan de la tierra,
15 A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Èiní, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
y vino que alegre el corazón del hombre; para que el aceite dé brillo a su rostro y el pan vigorice su corazón.
16 Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
Satúranse los árboles de Yahvé, los cedros del Líbano que Él plantó.
17 Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
Las aves anidan en ellos; en los abetos tiene su casa la cigüeña.
18 Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
Los altos montes dan refugio a los antílopes, las peñas, a los conejos.
19 Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
Para señalar los tiempos, hiciste la luna; el sol conoce la hora de su ocaso.
20 Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
Mandas las tinieblas, y viene la noche; en ellas rondan todas las fieras de las selvas.
21 Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
Los leoncillos rugen en pos de la presa, e imploran de Dios el sustento;
22 Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
al salir el sol se retiran, y se tienden en sus madrigueras;
23 Èlověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
y el hombre acude a su trabajo, a su labranza, hasta la tarde.
24 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
¡Cuán variadas son tus obras, oh Yahvé! Todo lo hiciste con sabiduría; llena está la tierra de tus riquezas.
25 V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
Mira el mar, grande y anchuroso: allí un hormiguear sin número, de animales pequeños y grandes.
26 Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
Allí transitan las naves, y ese leviatán que creaste para que en él juguetease.
27 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
Todos esperan de Ti que a su tiempo les des el alimento.
28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
Se lo das y ellos lo toman; al abrir Tú la mano se hartan de bienes.
29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
Si Tú escondes el rostro, desfallecen; si retiras Tú su aliento, expiran, y vuelven a su polvo.
30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
Cuando envías tu soplo, son creados, y renuevas la faz de la tierra.
31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
Sea eterna la gloria de Yahvé; gócese Yahvé en sus obras.
32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
Mira Él a la tierra, y ella tiembla; toca Él los montes, y humean.
33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
A Yahvé cantaré mientras viva; tañeré salmos a mi Dios mientras yo tenga el ser.
34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
Séanle gratos mis acentos! Yo en Yahvé me gozaré.
35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.
¡Sean quitados de la tierra los pecadores y no haya más impíos! ¡Bendice, alma mía, a Yahvé! ¡Hallelú Yah!
