Žalmy 104
1 Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
Blagoslavljaj Gospoda, oh moja duša. Oh Gospod, moj Bog, ti si tako velik, oblečen si s častjo in veličanstvom.
2 Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
Ki se pokrivaš s svetlobo kakor z obleko, ki razteguješ nebo kakor zaveso.
3 Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
Ki polagaš bruna svojih sob v vodah, ki delaš oblake [za] svoj bojni voz, ki hodiš na perutih vetra.
4 Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
Ki svoje angele delaš za duhove, svoje služabnike za goreč ogenj.
5 Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
Ki polagaš temelje zemlji, da na veke ne bo odstranjena.
6 Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
Pokrivaš jo z globinami kakor z obleko; vode stojijo nad gorami.
7 K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
Ob tvojem oštevanju so zbežale, ob glasu tvojega groma so odhitele.
8 (Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
Gredo gor po gorah, gredo dol po dolinah, na kraj, ki si ga ti osnoval zanje.
9 Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
Postavil si mejo, da je ne morejo prečkati, da se ponovno ne obrnejo in ne pokrijejo zemlje.
10 Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
On izvire pošilja v doline, ki tečejo med hribi.
11 A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
Dajejo piti vsaki poljski živali, divji osli si gasijo žejo.
12 Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
Poleg njih bo perjad neba, ki žvrgoli med mladikami, imela svoje prebivališče.
13 Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
Iz svojih sob namaka hribe; zemlja je nasičena s sadom tvojih del.
14 Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
Travi povzroča, da raste za živino in zelišče za služenje človeku, da lahko obrodi hrano iz zemlje
15 A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Èiní, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
in vino, da razveseljuje človekovo srce in olje, da njegovemu obrazu stori, da zasveti in kruh, ki utrjuje človekovo srce.
16 Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
Gospodova drevesa so polna soka, libanonske cedre, ki jih je posadil,
17 Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
kjer si ptice pletejo svoja gnezda; glede štorklje, so ciprese njena hiša.
18 Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
Visoki hribi so zatočišče za divje koze in skale za kunce.
19 Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
Luno je določil za obdobja, sonce pozna svoje zahajanje.
20 Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
Delaš temo in je noč, ko vse gozdne živali lazijo naprej.
21 Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
Mladi levi rjovejo za svojim plenom in iščejo svojo hrano od Boga.
22 Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
Sonce vzhaja, zberejo se skupaj in se zleknejo v svoje brloge.
23 Èlověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
Človek hodi naprej k svojemu delu in k svojemu trudu do večera.
24 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
Oh Gospod, kako mnogotera so tvoja dela! V modrosti si jih vsa naredil; zemlja je polna tvojih bogastev.
25 V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
Tako je to veliko in široko morje, v katerem so brezštevilne plazeče stvari, tako majhne kakor velike živali.
26 Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
Tam se vozijo ladje, tam je ta leviatán, ki si ga naredil, da se igra v njem.
27 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
Vsi ti čakajo nate, da jim lahko daš njihovo hrano v pravšnjem obdobju.
28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
To jim daješ, pobirajo; odpiraš svojo roko, nasičujejo se z dobrim.
29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
Skrivaš svoj obraz, preplašijo se; jemlješ njihov dih, poginejo in se vrnejo k svojemu prahu.
30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
Svojega duha pošiljaš naprej, ustvarjeni so; in obnavljaš obličje zemlje.
31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
Gospodova slava bo vztrajala na veke. Gospod se bo veselil v svojih delih.
32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
Gleda na zemljo in ta se trese; dotika se hribov in se kadijo.
33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
Dokler živim, bom prepeval Gospodu; dokler imam svoj obstoj, bom prepeval hvalo svojemu Bogu.
34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
Moje premišljevanje o njem bo prijetno; veselil se bom v Gospodu.
35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.
Naj bodo grešniki použiti z zemlje in naj zlobnega ne bo več. Blagoslavljaj Gospoda, oh moja duša. Hvalite Gospoda.
