Žalmy 104
1 Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
Bemdize, ó alma minha, ao Senhor: Senhor Deus meu, tu és magnificentissimo, estás vestido de gloria e de magestade.
2 Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
Elle se cobre de luz como de um vestido, estende os céus como uma cortina.
3 Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
Põe nas aguas as vigas das suas camaras; faz das nuvens o seu carro, anda sobre as azas do vento.
4 Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
Faz dos seus anjos espiritos, dos seus ministros um fogo abrazador.
5 Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
Lançou os fundamentos da terra, para que não vacille em tempo algum.
6 Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
Tu a cobres com o abysmo, como com um vestido: as aguas estavam sobre os montes.
7 K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
Á tua reprehensão fugiram: á voz do teu trovão se apressaram.
8 (Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
Sobem aos montes, descem aos valles, até ao logar que para ellas fundaste.
9 Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
Termo lhes pozeste, que não ultrapassarão, para que não tornem mais a cobrir a terra.
10 Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
Tu, que fazes sair as fontes nos valles, as quaes correm entre os montes.
11 A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
Dão de beber a todo o animal do campo; os jumentos montezes matam a sua sêde.
12 Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
Junto d'ellas as aves do céu terão a sua habitação, cantando entre os ramos.
13 Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
Elle rega os montes desde as suas camaras: a terra se farta do fructo das suas obras.
14 Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
Faz crescer a herva para as bestas, e a verdura para o serviço do homem, para fazer sair da terra o pão,
15 A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Èiní, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
E o vinho que alegra o coração do homem, e o azeite que faz reluzir o seu rosto, e o pão que fortalece o coração do homem.
16 Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
As arvores do Senhor fartam-se de seiva, os cedros do Libano que elle plantou,
17 Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
Onde as aves se aninham: emquanto á cegonha, a sua casa é nas faias.
18 Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
Os altos montes são um refugio para as cabras montezes, e as rochas para os coelhos.
19 Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
Designou a lua para as estações: o sol conhece o seu occaso.
20 Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
Ordenas a escuridão, e faz-se noite, na qual saem todos os animaes da selva.
21 Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
Os leõesinhos bramam pela preza, e de Deus buscam o seu sustento.
22 Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
Nasce o sol e logo se acolhem, e se deitam nos seus covis.
23 Èlověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
Então sae o homem á sua obra e ao seu trabalho, até á tarde.
24 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
Ó Senhor, quão variadas são as tuas obras! todas as coisas fizeste com sabedoria; cheia está a terra das tuas riquezas.
25 V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
Assim é este mar grande e muito espaçoso, onde ha reptis sem numero, animaes pequenos e grandes.
26 Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
Ali andam os navios; e o leviathan que formaste para n'elle folgar.
27 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
Todos esperam de ti, que lhes dês o seu sustento em tempo opportuno.
28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
Dando-lh'o tu, elles o recolhem; abres a tua mão, e se enchem de bens.
29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
Escondes o teu rosto, e ficam perturbados: se lhes tiras o folego, morrem, e voltam para o seu pó.
30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
Envias o teu Espirito, e são creados, e assim renovas a face da terra.
31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
A gloria do Senhor durará para sempre: o Senhor se alegrará nas suas obras.
32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
Olhando elle para a terra, ella treme; tocando nos montes, logo fumegam.
33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
Cantarei ao Senhor emquanto eu viver; cantarei louvores ao meu Deus, emquanto eu tiver existencia.
34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
A minha meditação ácerca d'elle será suave: eu me alegrarei no Senhor.
35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.
Desçam da terra os peccadores, e os impios não sejam mais. Bemdize, ó alma minha, ao Senhor. Louvae ao Senhor.
