Žalmy 104
1 Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
Lova Herren, mi sjæl! Herre min Gud, du er ovleg stor, i høgd og herlegdom er du klædd.
2 Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
Han sveiper seg i ljos som i eit klædeplagg, han spanar ut himmelen som ein tjeldduk,
3 Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
han som timbrar sine høgsalar i vatni, han som gjer skyerne til si vogn, han som fer fram på vengjerne åt vinden.
4 Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
Han gjer vindar til sine englar og logande eld til sine tenarar.
5 Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
Han grunnfeste jordi på stolparne hennar, ho skal ikkje verta rikka i all æva.
6 Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
Djupe vatn lagde du yver henne som eit klæde, yver fjelli stod vatni.
7 K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
For ditt trugsmål flydde dei, for ditt toremål skunda dei seg burt
8 (Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
- fjell steig, dalar sokk - til den staden som du hadde grunnfest for deim.
9 Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
Ei grensa sette du, som dei ikkje skulde skrida yver, dei skal ikkje atter skulde leggja seg yver jordi.
10 Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
Han sender uppkomor fram i dalarne, millom fjelli renn dei.
11 A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
Dei vatnar alle villdyr på marki, villasni sløkkjer torsten sin.
12 Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
Yver deim bur himmelens fuglar, millom greinerne syng dei.
13 Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
Han vatnar fjelli frå sine høge salar, jordi vert metta av den frukt du skaper.
14 Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
Gras let han gro for feet, og vokstrar til gagn for folk til å få brød fram or jordi,
15 A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Èiní, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
og vin som gled menneskjehjarta, til å lata andlitet skina av olje, og avla brød som styrkjer menneskjehjarta.
16 Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
Herrens tre vert metta, Libanons cedrar som han hev sett,
17 Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
der fuglane byggjer reir, storken som hev sitt hus i cypressarne.
18 Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
Dei høge fjelli er for steinbukkarne, bergskortorne er til livd for fjell-grevlingarne.
19 Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
Han gjorde månen til tidarmerke; soli kjenner si nedgangstid.
20 Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
Du sender myrker, og det vert natt, då krek alle villdyr i skogen fram.
21 Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
Dei unge løvor burar etter ran, og dei krev si føda av Gud.
22 Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
Soli gjeng upp, då dreg dei seg heim og legg seg inn i sine bol.
23 Èlověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
Menneskja gjeng ut til si gjerning, til sitt arbeid alt til kvelds.
24 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
Kor mange dine gjerningar er, Herre! Du gjorde deim alle med visdom, jordi er full av det du hev skapt.
25 V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
Sjå havet, det store og vide! Der krek det i uteljande mengd av dyr både små og store.
26 Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
Der gjeng skipi, Livjatan som du hev laga til å leika seg der.
27 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
Alle ventar dei på deg, at du skal gjeva deim føda i si tid.
28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
Du gjev deim, dei sankar, du let upp handi, dei vert metta med godt.
29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
Du løyner ditt andlit, dei vert forskræmde, du tek burt deira ande, dei døyr og dei vender attende til dusti si.
30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
Du sender ut din ande, dei vert skapte, du nyar upp att skapnaden åt jordi.
31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
Herrens æra vare æveleg, Herren glede seg i sine gjerningar!
32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
Han som skodar på jordi og ho skjelv, han som rører fjelli og dei ryk.
33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
Eg vil syngja for Herren so lenge eg liver, eg vil lovsyngja min Gud so lenge eg er til.
34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
Gjev min tale kunde tekkjast honom! Eg vil gleda meg i Herren.
35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.
Gjev syndarar måtte kverva burt frå jordi, og ugudlege ikkje lenger finnast! Lova Herren, mi sjæl! Halleluja, lova Herren.
