Žalmy 104
1 Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
Whakapaingia a Ihowa, e toku wairua. E Ihowa, e toku Atua, he nui rawa koe; he honore, he kororia ou kakahu.
2 Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
E roropi nei i te marama ki a koe ano he kakahu, e hora nei i nga rangi ano he kakahu tauarai.
3 Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
E whakanoho nei i nga kurupae o ona ruma ki nga wai: e mea nei i nga kapua hei hariata mona: e haere nei i runga i nga pakau o te hau.
4 Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
E mea nei i nga hau hei karere mana, i te mura ahi hei kaimahi mana.
5 Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
Nana nei i whakatu te whenua ki runga ki ona turanga, kei nekenekehia ake ake.
6 Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
Nau ano i hipoki ki te rire hei kakahu: tu ana nga wai i runga i nga maunga.
7 K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
Rere ana ratou i tau riri: tahuti tonu atu i te reo o tau whatitiri;
8 (Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
Puke ake ana ra nga maunga, heke iho ana ma nga whawharua ki te wahi i whakaritea e koe mo ratou.
9 Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
Kua whakatakotoria e koe he rohe kei koni mai ratou, kei hoki mai hei taupoki mo te whenua.
10 Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
Nana i tono nga puna ki roto ki nga awaawa, e rere nei i waenga o nga puke.
11 A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
Hei wai mo nga kirehe katoa o te parae: na noa te matewai o nga kaihe mohoao.
12 Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
Kei reira nga nohoanga o nga manu o te rangi, e korihi nei i roto i nga manga.
13 Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
He mea whakamakuku nana nga puke i ona ruma: ka makona te whenua i nga hua o au mahi.
14 Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
Ko ia hei whakatupu i te tarutaru ma te kararehe, i te otaota hei mea ma te tangata; kia whakaputaina ake ai he taro i te whenua;
15 A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Èiní, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
He waina hei whakahari i te ngakau o te tangata, he hinu e piata ai tona mata, me te taro hei whakakaha i te ngakau o te tangata.
16 Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
Ki tonu i te wai nga rakau a Ihowa, nga hita o Repanona i whakatokia e ia.
17 Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
Hanga ake e nga manu he ohanga ki reira: te taaka, ko nga kauri tona whare.
18 Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
Hei piringa nga puke tiketike mo nga koati mohoao: nga kohatu mo nga rapeti.
19 Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
I hanga e ia te marama hei tohu taima: e matau ana te ra ki tona torengitanga.
20 Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
Ko koe hei whakapouri, a kua po: na ngoki mai ana nga kirehe katoa o te ngahere.
21 Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
Ko nga kuao raiona ngengere ana ratou, he mea kai, he rapu kai ma ratou i te Atua.
22 Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
Ko te putanga mai o te ra ka poto atu ratou, takoto ana i o ratou kuhunga.
23 Èlověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
Ko te tangata ka haere ki ana hanga, ki tana mahi, a ahiahi noa.
24 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
Ano te tini o au mahi, e Ihowa! he mohio rawa tau mahi i aua mea katoa; ki tonu te whenua i au taonga.
25 V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
Kei ko ra ko te moana, tona nui tuauriuri: kei reira nga mea ngokingoki e kore e taea te tatau, nga kirehe hoki, ana nonohi, ana nunui.
26 Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
Kei reira nga kaipuke e teretere ana: kei reira taua rewiatana i hanga e koe hei takaro ki reira.
27 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
E tatari katoa ana enei ki a koe, kia hoatu e koe te kai ma ratou i te wa e tika ai.
28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
Ko tau e hoatu ai ma ratou, kohikohia ana e ratou: te wherahanga o tou ringa, makona tonu ratou i te pai.
29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
Ko te hunanga o tou mata, pororaru ana ratou: ka kapohia e koe to ratou manawa, ka marere ratou, a ka hoki ano ki to ratou puehu.
30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
Ko tau tononga mai i tou wairua, kua hanga ratou; a whakahoutia ana e koe te mata o te whenua.
31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
Kia whai kororia a Ihowa ake ake, kia hari a Ihowa ki ana mahi:
32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
Tana tirohanga iho ki te whenua, ru ana: kua pa ki nga puke, na pongere ana.
33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
Ka waiata ahau ki a Ihowa i ahau e ora ana: ka himene ki toku Atua i ahau ano i te ao nei.
34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
Kia reka toku whakaaronga ki a ia, ka hari ahau ki a Ihowa.
35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.
Kia moti nga tangata hara i runga i te whenua, ko te hunga kino kia poto katoa atu. Whakapaingia a Ihowa, e toku wairua. Whakamoemititia a Ihowa.
