Žalmy 104
1 Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
Teici To Kungu, mana dvēsele! Kungs, mans Dievs, Tu esi ļoti liels, ar augstību un godību aptērpies.
2 Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
Tu ģērbies gaišumā kā apģērbā; tu izklāj debesis kā telti.
3 Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
Tu ūdeņus augstībā sev lieci par grīdu, tu dari padebešus par saviem ratiem, tu staigā uz vēja spārniem.
4 Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
Tu dari vējus par Saviem eņģeļiem un uguns liesmas par Saviem sulaiņiem.
5 Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
Zemi Tu esi dibinājis uz viņas pamatiem, ka tā nešaubās ne mūžam.
6 Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
Ar jūras dziļumiem Tu to apsedzis kā ar apģērbu, ūdeņi stāvēja pār kalniem.
7 K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
No Taviem draudiem tie bēga, no Tava pērkona tie steidzās projām;
8 (Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
Kalni cēlās un lejas nogrima tai vietā, ko Tu tām biji licis.
9 Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
Tu esi licis robežas, tās tie (ūdeņi) nepārkāps un zemi vairs neapklās.
10 Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
Tu izvadi avotus pa ielejām, ka tie tek starp kalniem.
11 A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
Tie dzirdina visus lauka zvērus, tur atdzeras meža ēzeļi.
12 Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
Pie tiem mīt debesputni, zaros tie dzied.
13 Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
Tu slapini kalnus no augšienes; ar augļiem, ko Tu radi, zeme top piepildīta.
14 Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
Tu liec zālei augt priekš lopiem un sējai cilvēkam par labu, lai nāk maize no zemes
15 A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Èiní, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
Un vīns, kas iepriecina cilvēka sirdi, ka viņa vaigs top skaistāks nekā no eļļas, un ka maize spēcina cilvēka sirdi.
16 Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
Tā Kunga koki top papilnam slacināti, ciedra koki uz Lībanus, ko Viņš ir dēstījis.
17 Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
Tur putni dara ligzdas un stārķi dzīvo uz priedēm.
18 Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
Augstie kalni ir priekš mežu kazām, klintis kalna āpšiem par patvērumu.
19 Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
Tu esi darījis mēnesi laikmetiem, saule zin savu noiešanu.
20 Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
Tu dari tumsu, ka nakts metās; tad kustās visi meža zvēri.
21 Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
Jaunie lauvas rūc pēc laupījuma, meklēdami savu barību no Dieva.
22 Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
Un kad saule lec, tad tie atkal aizbēg un apguļas savās alās.
23 Èlověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
Tad cilvēks iziet pie sava darba, pie sava lauka darba līdz vakaram.
24 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
Cik lieli ir Tavi darbi, ak Kungs! Tos visus Tu esi darījis ar gudrību, - zeme ir Tava padoma pilna.
25 V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
Redzi, jūra, liela un plata uz abējām pusēm! Tur mudžēt mudž neskaitāmā pulkā visādi zvēri, lieli, mazi.
26 Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
Tur iet lielas laivas un Levijatans, ko Tu esi radījis, tur dzīvoties.
27 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
Tie visi uz Tevi gaida, ka Tu tiem barību dodi savā laikā.
28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
Kad Tu tiem dod, tad tie salasa; kad Tu Savu roku atveri, tad tie ar labumu top pieēdināti.
29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
Tu apslēpi Savu vaigu, tad tie iztrūkstas; Tu atņem viņiem dvašu, tad tie mirst un paliek atkal par pīšļiem.
30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
Tu sūti Savu Garu, tad tie top radīti, un Tu atjauno zemes ģīmi.
31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
Tā Kunga godība paliek mūžīgi; Tas Kungs priecājās par Saviem darbiem.
32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
Viņš uzlūko zemi, tad tā dreb; Viņš aizskar kalnus, tad tie kūp.
33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
Es dziedāšu Tam Kungam, kamēr es dzīvoju; es slavēšu savu Dievu ar dziesmām, kamēr šeit esmu.
34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
Manas domas Viņam lai patīk; es priecāšos iekš Tā Kunga.
35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.
Grēcinieki no zemes lai izzūd un bezdievīgo lai vairs nav. Teici To Kungu, mana dvēsele, Alleluja.
