Žalmy 104
1 Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
Psalmus David. Benedic anima mea Domino: Domine Deus meus magnificatus es vehementer. Confessionem, et decorem induisti:
2 Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
amictus lumine sicut vestimento: Extendens caelum sicut pellem:
3 Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
qui tegis aquis superiora eius. Qui ponis nubem ascensum tuum: qui ambulas super pennas ventorum.
4 Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
Qui facis angelos tuos, spiritus: et ministros tuos ignem urentem.
5 Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
Qui fundasti terram super stabilitatem suam: non inclinabitur in saeculum saeculi.
6 Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
Abyssus, sicut vestimentum, amictus eius: super montes stabunt aquae.
7 K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
Ab increpatione tua fugient: a voce tonitrui tui formidabunt.
8 (Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
Ascendunt montes: et descendunt campi in locum, quem fundasti eis.
9 Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
Terminum posuisti, quem non transgredientur: neque convertentur operire terram.
10 Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
Qui emittis fontes in convallibus: inter medium montium pertransibunt aquae.
11 A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
Potabunt omnes bestiae agri: expectabunt onagri in siti sua.
12 Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
Super ea volucres caeli habitabunt: de medio petrarum dabunt voces.
13 Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
Rigans montes de superioribus suis: de fructu operum tuorum satiabitur terra:
14 Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
Producens foenum iumentis, et herbam servituti hominum: Ut educas panem de terra:
15 A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Èiní, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
et vinum laetificet cor hominis: Ut exhilaret faciem in oleo: et panis cor hominis confirmet.
16 Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
Saturabuntur ligna campi, et cedri Libani, quas plantavit:
17 Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
illic passeres nidificabunt. Herodii domus dux est eorum:
18 Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
montes excelsi cervis: petra refugium herinaciis.
19 Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
Fecit lunam in tempora: sol cognovit occasum suum.
20 Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
Posuisti tenebras, et facta est nox: in ipsa pertransibunt omnes bestiae silvae.
21 Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
Catuli leonum rugientes, ut rapiant, et quaerant a Deo escam sibi.
22 Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
Ortus est sol, et congregati sunt: et in cubilibus suis collocabuntur.
23 Èlověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
Exibit homo ad opus suum: et ad operationem suam usque ad vesperum.
24 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
Quam magnificata sunt opera tua Domine! omnia in sapientia fecisti: impleta est terra possessione tua.
25 V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
Hoc mare magnum, et spatiosum manibus: illic reptilia, quorum non est numerus. Animalia pusilla cum magnis:
26 Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
illic naves pertransibunt. Draco iste, quem formasti ad illudendum ei:
27 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
omnia a te expectant ut des illis escam in tempore.
28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
Dante te illis, colligent: aperiente te manum tuam, omnia implebuntur bonitate.
29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
Avertente autem te faciem, turbabuntur: auferes spiritum eorum, et deficient, et in pulverem suum revertentur.
30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
Emittes spiritum tuum, et creabuntur: et renovabis faciem terrae.
31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
Sit gloria Domini in saeculum: laetabitur Dominus in operibus suis:
32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
Qui respicit terram, et facit eam tremere: qui tangit montes, et fumigant.
33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
Cantabo Domino in vita mea: psallam Deo meo quamdiu sum.
34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
Iucundum sit ei eloquium meum: ego vero delectabor in Domino.
35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.
Deficiant peccatores a terra, et iniqui ita ut non sint: benedic anima mea Domino.
