Žalmy 104
1 Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
Ipsi David. [Benedic, anima mea, Domino: Domine Deus meus, magnificatus es vehementer. Confessionem et decorem induisti,
2 Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
amictus lumine sicut vestimento. Extendens cælum sicut pellem,
3 Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
qui tegis aquis superiora ejus: qui ponis nubem ascensum tuum; qui ambulas super pennas ventorum:
4 Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
qui facis angelos tuos spiritus, et ministros tuos ignem urentem.
5 Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
Qui fundasti terram super stabilitatem suam: non inclinabitur in sæculum sæculi.
6 Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
Abyssus sicut vestimentum amictus ejus; super montes stabunt aquæ.
7 K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
Ab increpatione tua fugient; a voce tonitrui tui formidabunt.
8 (Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
Ascendunt montes, et descendunt campi, in locum quem fundasti eis.
9 Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
Terminum posuisti quem non transgredientur, neque convertentur operire terram.
10 Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
Qui emittis fontes in convallibus; inter medium montium pertransibunt aquæ.
11 A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
Potabunt omnes bestiæ agri; expectabunt onagri in siti sua.
12 Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
Super ea volucres cæli habitabunt; de medio petrarum dabunt voces.
13 Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
Rigans montes de superioribus suis; de fructu operum tuorum satiabitur terra:
14 Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
producens fœnum jumentis, et herbam servituti hominum, ut educas panem de terra,
15 A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Èiní, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
et vinum lætificet cor hominis: ut exhilaret faciem in oleo, et panis cor hominis confirmet.
16 Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
Saturabuntur ligna campi, et cedri Libani quas plantavit:
17 Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
illic passeres nidificabunt: herodii domus dux est eorum.
18 Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
Montes excelsi cervis; petra refugium herinaciis.
19 Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
Fecit lunam in tempora; sol cognovit occasum suum.
20 Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
Posuisti tenebras, et facta est nox; in ipsa pertransibunt omnes bestiæ silvæ:
21 Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
catuli leonum rugientes ut rapiant, et quærant a Deo escam sibi.
22 Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
Ortus est sol, et congregati sunt, et in cubilibus suis collocabuntur.
23 Èlověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
Exibit homo ad opus suum, et ad operationem suam usque ad vesperum.
24 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
Quam magnificata sunt opera tua, Domine! omnia in sapientia fecisti; impleta est terra possessione tua.
25 V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
Hoc mare magnum et spatiosum manibus; illic reptilia quorum non est numerus: animalia pusilla cum magnis.
26 Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
Illic naves pertransibunt; draco iste quem formasti ad illudendum ei.
27 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
Omnia a te expectant ut des illis escam in tempore.
28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
Dante te illis, colligent; aperiente te manum tuam, omnia implebuntur bonitate.
29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
Avertente autem te faciem, turbabuntur; auferes spiritum eorum, et deficient, et in pulverem suum revertentur.
30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
Emittes spiritum tuum, et creabuntur, et renovabis faciem terræ.
31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
Sit gloria Domini in sæculum; lætabitur Dominus in operibus suis.
32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
Qui respicit terram, et facit eam tremere; qui tangit montes, et fumigant.
33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
Cantabo Domino in vita mea; psallam Deo meo quamdiu sum.
34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
Jucundum sit ei eloquium meum; ego vero delectabor in Domino.
35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.
Deficiant peccatores a terra, et iniqui, ita ut non sint. Benedic, anima mea, Domino.]
