Žalmy 104
1 Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
BENEDICI, anima mia, il Signore; O Signore Iddio mio, tu sei sommamente grande; Tu sei vestito di gloria e di magnificenza.
2 Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
Egli si ammanta di luce come di una vesta; Egli tende il cielo come una cortina.
3 Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
Egli fa i palchi delle sue sale nelle acque; Egli pone le nuvole [per] suo carro: Egli passeggia sopra le ale del vento.
4 Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
Egli fa i venti suoi Angeli, E il fuoco divampante suoi ministri.
5 Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
Egli ha fondata la terra sulle sue basi; Giammai in perpetuo non sarà smossa.
6 Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
Tu l'avevi [già] coperta dell'abisso, come d'una vesta; Le acque si erano fermate sopra i monti.
7 K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
Esse fuggirono per lo tuo sgridare; Si affrettarono per la voce del tuo tuono;
8 (Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
Erano salite sopra i monti; [ma] discesero nelle valli, Al luogo che tu hai loro costituito.
9 Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
Tu hai [loro] posto un termine, il qual non trapasseranno; [E] non torneranno a coprir la terra.
10 Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
[Egli è quel] che manda le fonti per le valli, Onde [esse] corrono fra i monti;
11 A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
Abbeverano tutte le bestie della campagna; Gli asini salvatichi spengono la lor sete [con esse].
12 Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
Presso a quelle si riparano gli uccelli del cielo; Fanno sentir di mezzo alle frondi le [lor] voci.
13 Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
Egli adacqua i monti dalle sue stanze sovrane; La terra è saziata del frutto delle sue opere.
14 Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
Egli fa germogliar l'erba per le bestie; E l'erbaggio per lo servigio dell'uomo, Facendo uscire della terra il pane.
15 A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Èiní, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
Egli rallegra il cuor dell'uomo col vino, Egli fa risplender la faccia coll'olio, E sostenta il cuor dell'uomo col pane.
16 Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
Gli alberi del Signore [ne] son saziati; I cedri del Libano ch'egli ha piantati;
17 Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
Dove gli uccelli si annidano; Gli abeti, [che son] la stanza della cicogna.
18 Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
Gli alti monti [sono] per li cavriuoli; Le rocce [sono] il ricetto de' conigli.
19 Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
Egli ha fatta la luna per le stagioni; Il sole conosce il suo occaso.
20 Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
Tu mandi le tenebre, ed e' si fa notte, Nella quale tutte le fiere delle selve vanno attorno.
21 Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
I leoncelli rugghiano dietro alla preda, E per chiedere a Dio il lor pasto.
22 Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
[Ma, tosto ch]'è levato il sole, si raccolgono, E giacciono ne' lor ricetti.
23 Èlověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
Allora l'uomo esce alla sua opera, Ed al suo lavoro, infino alla sera.
24 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
Quanto grandi sono, o Signore, le tue opere! Tu le hai tutte fatte con sapienza; La terra è piena de' tuoi beni.
25 V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
Ecco, il mar grande ed ampio: Quivi son rettili senza numero, Amimali piccoli e grandi.
26 Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
Quivi nuotano le navi, E il Leviatan che tu hai formato per ischerzare in esso.
27 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
Tutti [gli animali] sperano in te, Che tu dii loro il lor cibo al suo tempo.
28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
[Se] tu [lo] dài loro, [lo] ricolgono; [Se] tu apri la tua mano, son saziati di beni.
29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
[Se] tu nascondi la tua faccia, sono smarriti; [Se] tu ritiri il fiato loro, trapassano, E ritornano nella lor polvere.
30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
[Se] tu rimandi il tuo spirito son creati; E tu rinnuovi la faccia della terra.
31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
Sia la gloria del Signore in eterno; Rallegrisi il Signore nelle sue opere;
32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
Il quale se riguarda verso la terra, ella trema; Se tocca i monti, essi fumano.
33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
Io canterò al Signore, mentre viverò; Io salmeggerò all'Iddio mio, tanto che io durerò.
34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
Il mio ragionamento gli sarà piacevole, Io mi rallegrerò nel Signore.
35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.
Vengano meno i peccatori d'in su la terra, E gli empi non sieno più. Anima mia, benedici il Signore. Alleluia.
