Žalmy 104
1 Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
Ég lofa Drottin! Drottinn, þú Guð minn, þú ert undursamlegur! Þú ert íklæddur hátign og dýrð og umlukinn ljósi!
2 Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
Þú þandir út himininn eins og dúk og dreifðir um hann stjörnunum.
3 Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
Þú mótaðir þurrlendið og rýmdir fyrir hafinu. Þú gerðir ský að vagni þínum og ferð um á vængjum vindarins.
4 Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
Englarnir eru erindrekar þínir og eldslogar þjóna þér.
5 Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
Undirstöður heimsins eru traustar, þær eru þitt verk, og þess vegna haggast hann ekki.
6 Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
Þú lést vatnsflóð ganga yfir jörðina og hylja fjöllin.
7 K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
Og þegar þú bauðst, safnaðist vatnið saman í höfunum,
8 (Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
fjöllin risu og dalirnir urðu til.
9 Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
Þú settir sjónum sín ákveðnu mörk svo að hann skyldi aldrei aftur flæða yfir þurrlendið.
10 Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
Þú settir lindir í dalina og lækir renna um fjöllin.
11 A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
Þeir eru dýrunum til drykkjar og þar svalar villiasninn þorsta sínum.
12 Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
Þar gera fuglar sér hreiður og söngur þeirra ómar frá trjánum.
13 Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
Hann sendir regn yfir fjöllin svo að jörðin ber sinn ávöxt.
14 Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
Safaríkt grasið vex að boði hans og er búfénu til fæðu. En maðurinn yrkir jörðina, ræktar ávexti, grænmeti og korn,
15 A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Èiní, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
einnig vín sér til gleði, olíu sem gerir andlitið gljáandi og brauð sem gefur kraft.
16 Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
Drottinn gróðursetti sedrustrén í Líbanon, há og tignarleg,
17 Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
og þar byggja fuglarnir sér hreiður, en storkurinn velur kýprustréð til bústaðar.
18 Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
Steingeiturnar kjósa hin háu fjöll, en stökkhérarnir finna sér stað í klettum.
19 Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
Tunglið settir þú til að afmarka mánuði, en sólina til að skína um daga.
20 Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
Myrkur og nótt eru frá þér komin, þá fara skógardýrin á kreik.
21 Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
Þá öskra ljónin eftir bráð og heimta æti sitt af Guði.
22 Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
Þegar sólin rís draga þau sig í hlé og leggjast í fylgsni sín,
23 Èlověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
en mennirnir ganga út til starfa og vinna allt til kvölds.
24 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
Drottinn, hvílík fjölbreytni í öllu því sem þú hefur skapað! Allt á það upphaf sitt í vísdómi þínum! Jörðin er full af því sem þú hefur gert!
25 V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
Framundan mér teygir sig blikandi haf, iðandi af alls konar lífi!
26 Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
Og sjá! Þarna eru skipin! Og þarna hvalirnir! – þeir leika á alls oddi!
27 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
Allar skepnur vona á þig, að þú gefir þeim fæðu þeirra á réttum tíma.
28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
Þú mætir þörfum þeirra og þau mettast ríkulega af gæðum þínum.
29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
En snúir þú við þeim bakinu er úti um þau. Þegar þú ákveður, deyja þau og verða að mold,
30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
en þú sendir líka út anda þinn og vekur nýtt líf á jörðinni.
31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
Lof sé Guði að eilífu! Drottinn gleðst yfir verkum sínum!
32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
Þegar hann lítur á jörðina, skelfur hún og eldfjöllin gjósa við snertingu fingra hans.
33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
Ég vil lofsyngja Drottni svo lengi sem ég lifi, vegsama Guð á meðan ég er til!
34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
Ó, að ljóð þetta mætti gleðja hann, því að Drottinn er gleði mín og fögnuður.
35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.
Ó, að misgjörðarmenn hyrfu af jörðinni og að óguðlegir yrðu ekki framar til. En Drottin vil ég vegsama að eilífu! Hallelúja!
