Žalmy 104
1 Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
Áldjad, én lelkem, az Örökkévalót! Örökkévaló, én Istenem, felette nagy vagy, fenséget és díszt öltöttél.
2 Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
Világosságba burkolózik, mint palástba, kiterjeszti az eget, mint a szőnyeget.
3 Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
Aki vizekben gerendázta emeleteit, aki fellegeket tesz szekerévé, aki jár a szélnek szárnyain.
4 Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
Szeleket tesz követeivé, szolgáivá lobogó tüzet.
5 Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
Talapzataira alapította a földet, hogy meg ne inogjon mindörökké.
6 Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
Vízárral, mint ruhával takartad be, a hegyeken vizek állnak;
7 K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
dorgálásodtól megfutamodnak, dörgésed hangjától szétsietnek –
8 (Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
felemelkednek hegyek, alá sülyednek síkságok – arra a helyre, melyet alapítottál nekik.
9 Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
Határt vetettél, hogy át ne lépjék, hogy újra be ne borítsák a földet.
10 Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
Aki forrásokat bocsát a völgyekbe, hegyek között folynak.
11 A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
Itatják minden vadját a mezőnek, vadszamarak a szomjukat oltják.
12 Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
Fölöttük lakozik az ég madara, a lombok közül hangot hallatnak.
13 Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
Megitatja a hegyeket emeleteiből, műveid gyümölcséből jóllakik a föld.
14 Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
Füvet sarjaszt a baromnak, meg növényt az ember munkája által, előhozván kenyeret a földből,
15 A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Èiní, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
és bort, mely örvendezteti halandónak szívét, fénylővé tevén az arczot olajtól, a kenyér pedig erősíti a halandónak szívét.
16 Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
Jóllaknak az Örökkévaló fái, Libánonnak czédrusai, melyeket ültetett;
17 Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
ahol madarak fészkelnek, a gólya – cziprusfák a háza.
18 Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
A magas hegyek a zergéknek valók, a sziklák menedékül a hegyi nyulaknak.
19 Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
Teremtette a holdat ünnepek számára, a nap ismeri lementét;
20 Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
szerzesz sötétséget s lészen éjszaka, akkor mozog minden vadja az erdőnek.
21 Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
Fiatal oroszlánok ordítanak ragadmányért, így kérvén Istentől eledelöket.
22 Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
Felsüt a nap visszahúzódnak és tanyáikba heverednek.
23 Èlověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
Dolgára kimegy az ember és munkájára egész estig.
24 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
Mily számosak a te műveid, Örökkévaló! Mindnyáját bölcseséggel teremtetted, telve van a föld szerzeményeddel.
25 V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
Emitt a tenger, nagy és széles határú: ott van csúszó-mászó és száma sincs, kicsiny állatok nagyokkal együtt.
26 Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
Ott hajók járnak, a leviátán, melyet alkottál, hogy játszadozzon abban.
27 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
Mindnyájan hozzád reménykednek, hogy megadjad eledelöket a maga idején. –
28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
Adsz nekik szedegetnek; megnyitod kezedet: megtelnek jóval.
29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
Elrejted arczodat: megrémülnek; visszavonod leheletüket: kimúlnak s porukhoz térnek vissza.
30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
Kibocsátod leheletedet: megteremtetnek; így újítod meg a föld színét.
31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
Legyen az Örökkévaló dicsősége örökre, örüljön az Örökkévaló az ő művein!
32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
Aki letekintett a földre s az megrengett, megérinti a hegyeket és füstölögnek.
33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
Hadd énekelek az Örökkévalónak életemben, hadd zengek Istenemnek, amíg vagyok!
34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
Legyen kellemes neki beszédem; én örüljek az Örökkévalóban.
35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.
Veszszenek a vétkesek a földről, s gonoszok ne legyenek többé! Áldjad, én lelkem, az Örökkévalót! Halleluja!
