Žalmy 104
1 Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
Lobe den HERRN, meine Seele! HERR, mein Gott, du bist sehr groß; mit Pracht und Majestät bist du angetan,
2 Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
du, der in Licht sich hüllt wie in ein Gewand, der den Himmel ausspannt wie ein Zelt,
3 Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
der sich seinen Söller zimmert aus Wasser, Wolken zu seinem Wagen macht und auf den Fittichen des Windes einherfährt,
4 Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
der Winde zu seinen Boten macht, Feuerflammen zu seinen Dienern.
5 Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
Er hat die Erde auf ihre Grundfesten gestützt, daß sie nimmermehr wanken wird.
6 Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
Mit der Flut decktest du sie wie mit einem Kleid; die Wasser standen über den Bergen;
7 K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
aber vor deinem Schelten flohen sie, von deiner Donnerstimme wurden sie verscheucht.
8 (Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
Berge stiegen empor, Täler senkten sich zu dem Ort, welchen du ihnen gesetzt hast.
9 Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
Du hast den Wassern eine Grenze gesetzt, die sie nicht überschreiten sollen; sie dürfen die Erde nicht wiederum bedecken.
10 Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
Du lässest Quellen entspringen in den Tälern; sie fließen zwischen den Bergen hin;
11 A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
sie tränken alle Tiere des Feldes; die Wildesel löschen ihren Durst.
12 Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
Über ihnen wohnen die Vögel des Himmels; die lassen aus dem Dickicht ihre Stimme erschallen.
13 Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
Du tränkst die Berge von deinem Söller herab; von der Frucht deiner Werke wird die Erde satt.
14 Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
Du lässest Gras wachsen für das Vieh und Pflanzen, die der Mensch bearbeiten soll, um Nahrung aus der Erde zu ziehen;
15 A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Èiní, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
und damit der Wein des Menschen Herz erfreue und seine Gestalt schön werde vom Öl und das Brot das Herz des Menschen stärke.
16 Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
Die Bäume des HERRN trinken sich satt, die Zedern Libanons, die er gepflanzt hat,
17 Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
woselbst die Vögel nisten und der Storch, der die Zypressen bewohnt.
18 Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
Die hohen Berge sind für die Steinböcke, die Felsenklüfte sind der Klippdachsen Zuflucht.
19 Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
Er hat den Mond für bestimmte Zeiten gemacht; die Sonne weiß ihren Untergang.
20 Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
Schaffst du Finsternis, und wird es Nacht, so regen sich alle Tiere des Waldes.
21 Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
Die jungen Löwen brüllen nach Raub und verlangen ihre Nahrung von Gott.
22 Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
Geht die Sonne auf, so ziehen sie sich zurück und legen sich in ihre Höhlen;
23 Èlověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
der Mensch aber geht aus an sein Tagewerk, an seine Arbeit bis zum Abend.
24 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
HERR, wie sind deiner Werke so viel! Du hast sie alle weislich geordnet, und die Erde ist voll deiner Geschöpfe.
25 V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
Da ist das Meer, so groß und weit ausgedehnt; darin wimmelt es ohne Zahl, kleine Tiere samt großen;
26 Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
da fahren die Schiffe; der Leviatan, den du gemacht hast, um darin zu spielen.
27 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
Sie alle warten auf dich, daß du ihnen ihre Speise gebest zu seiner Zeit;
28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
wenn du ihnen gibst, so sammeln sie; wenn du deine Hand auftust, so werden sie mit Gut gesättigt;
29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
verbirgst du dein Antlitz, so erschrecken sie; nimmst du ihren Odem weg, so vergehen sie und werden wieder zu Staub;
30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
sendest du deinen Odem aus, so werden sie erschaffen, und du erneuerst die Gestalt der Erde.
31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
Die Herrlichkeit des HERRN währe ewig! Möge der HERR Freude erleben an seinen Werken!
32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
Blickt er die Erde an, so zittert sie; rührt er die Berge an, so rauchen sie.
33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
Ich will dem HERRN singen mein Leben lang, meinen Gott lobpreisen, solange ich noch bin.
34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
Möge mein Gedicht ihm wohlgefallen! Ich freue mich am HERRN.
35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.
Möchten die Sünder von der Erde vertilgt werden und die Gottlosen nicht mehr sein! Lobe den HERRN, meine Seele! Hallelujah!
