Žalmy 104
1 Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
Preise, meine Seele, Jahwe! Jahwe, mein Gott, du bist überaus groß; mit Majestät und Hoheit bist du angethan,
2 Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
der sich in Licht hüllt wie in einen Mantel, den Himmel ausspannt wie ein Zelttuch,
3 Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
der seinen Söller im Wasser bälkt, dichte Wolken zu seinem Fahrzeuge macht, auf den Fittigen des Windes wandelt,
4 Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
der Winde zu seinen Boten macht, zu seinen Dienern loderndes Feuer.
5 Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
Er hat die Erde auf ihre Pfeiler gegründet, daß sie in alle Ewigkeit nicht wanken kann.
6 Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
Mit der Flut wie mit einem Gewande bedecktest du sie; auf den Bergen standen Gewässer.
7 K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
Vor deinem Schelten flohen sie, vor deinem Donnerschall zogen sie sich angstvoll zurück -
8 (Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
Berge stiegen empor, es senkten sich Thäler - an die Stätte, die du ihnen gegründet.
9 Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
Du hast eine Grenze gesetzt, die dürfen sie nicht überschreiten, dürfen die Erde nicht wieder bedecken.
10 Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
Der in den Thälern Quellen entsendet; zwischen den Bergen fließen sie dahin.
11 A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
Sie tränken alle Tiere des Gefildes; die Wildesel löschen ihren Durst.
12 Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
An ihnen wohnen die Vögel des Himmels, lassen aus den Zweigen heraus ihre Stimme erschallen.
13 Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
Der von seinem Söller her die Berge tränkt - von der Frucht deiner Werke sättigt sich die Erde.
14 Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
Der Gras sprossen läßt für das Vieh und Pflanzen zum Nutzen der Menschen, indem er Brotkorn aus der Erde hervorgehen läßt
15 A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Èiní, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
und Wein, der des Menschen Herz erfreut, und indem er ihr Angesicht von Öl erglänzen läßt und Brot giebt, das das Herz des Menschen stärkt.
16 Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
Es sättigen sich die Bäume Jahwes, die Cedern des Libanon, die er gepflanzt hat,
17 Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
woselbst die Vögel nisten; auf den Cypressen hat der Storch sein Haus.
18 Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
Die hohen Berge sind der Steinböcke, die Felsen der Klippdachse Zuflucht.
19 Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
Er hat den Mond zur Bestimmung von Zeiträumen geschaffen; die Sonne kennt ihren Untergang.
20 Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
Wirkst du Finsternis, so wird es Nacht; in ihr regen sich alle Tiere des Waldes.
21 Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
Die jungen Löwen brüllen nach Fraß, indem sie von Gott ihre Nahrung verlangen.
22 Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
Wenn die Sonne aufgeht, ziehen sie sich zurück und lagern sich in ihrer Behausung.
23 Èlověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
Der Mensch geht aus an sein Werk und an seine Arbeit bis zum Abend.
24 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
Wie sind deiner Werke so viel, Jahwe! Du hast sie alle in Weisheit geschaffen; die Erde ist voll von deinen Geschöpfen.
25 V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
Da ist das Meer, groß und weit nach beiden Seiten, darin ein Gewimmel ohne Zahl, kleine und große Tiere.
26 Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
Daselbst gehen Schiffe, der Leviathan, den du geschaffen hast, darin zu spielen.
27 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
Sie alle warten auf dich, daß du ihnen zu seiner Zeit ihre Speise gebest.
28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
Du giebst ihnen, sie lesen auf; du thust deine Hand auf, sie sättigen sich mit Gutem.
29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
Du verbirgst dein Antlitz, sie werden bestürzt; du ziehst ihren Odem ein, sie verhauchen und werden wieder zu Erde.
30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
Du entsendest deinen Odem, sie werden geschaffen, und du erneust das Angesicht der Erde.
31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
Die Herrlichkeit Jahwes währt ewig, Jahwe freut sich seiner Werke!
32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
der die Erde anblickt, daß sie erzittert, die Berge anrührt, daß sie rauchen.
33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
Ich will Jahwe singen mein Leben lang, meinem Gotte lobsingen, so lange ich bin.
34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
Möge ihm mein Dichten wohlgefallen; ich freue mich Jahwes!
35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.
Möchten die Sünder von der Erde verschwinden, und die Gottlosen nicht mehr sein. Preise, meine Seele, Jahwe! Rühmet Jah!
