Žalmy 104
1 Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
Lobpreis den Herrn, du, meine Seele! Du, Herr, mein Gott, gar groß bist Du, mit Pracht und Herrscherwürde angetan.
2 Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
Du hüllst Dich in das Licht wie in ein Kleid und spannst den Himmel aus wie ein Gezelt. -
3 Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
Auf Wasser baut er seinen Söller; zu seinem Wagen macht er Wolken und fährt auf Windesflügeln.
4 Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
Zu seinen Boten macht er Stürme, zu seinen Dienern Feuerflammen.
5 Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
Die Erde gründet er auf ihre Pfeiler, daß sie in alle Ewigkeit nicht wanke.
6 Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
Du deckst den Ozean darüber wie ein Tuch, daß selbst auf Bergen Wasser stehen.
7 K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
jedoch vor Deinem Schelten fliehen sie; vor Deiner Donnerstimme eilen sie davon.
8 (Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
Die einen bleiben auf den Bergen; die andern fließen in die Täler zu dem Ort, von Dir bestimmt
9 Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
Du setzest Grenzen, die sie nimmer überschreiten, und niemals decken sie die Erde wieder.
10 Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
Du bist's, der Quellen in die Täler sendet; sie rieseln zwischen Bergen hin.
11 A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
Sie tränken alles Wild des Feldes; da löschen Zebras ihren Durst.
12 Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
Des Himmels Vögel sitzen drüber und lassen sich aus dem Gebüsche hören.
13 Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
Die Berge tränkest Du durch Deine Wunderwerke; an Deines Wirkens Frucht ersättigt sich die Erde.
14 Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
Du lässest Gras den Tieren sprossen und Futter für des Menschen Arbeitstiere, um aus der Erde Brot zu ziehen,
15 A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Èiní, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
auch Wein, der froh der Menschen Herzen macht, und Öl, das glänzen macht das Angesicht, und Brot, des Menschen Lebensmark.
16 Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
Des Herren Bäume werden satt getränkt, die Zedern Libanons, die er gepflanzt,
17 Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
darin die Vögel ihre Nester bauen, Zypressen, die dem Storch zum Nisten dienen,
18 Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
die hohen Berge, die den Gemsen, die Felsen, die der Dachse Zuflucht sind.
19 Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
Du schufst den Mond zum Zeiteinteilen und lehrtest ihren Lauf die Sonne.
20 Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
Wenn Finsternis herab Du senkst und es wird Nacht, dann regt sich alles Waldgetier.
21 Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
Die jungen Löwen brüllen nach dem Fraß, von Gott die Nahrung heischend.
22 Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
Geht dann die Sonne auf, so schleichen sie zurück und strecken sich auf ihre Lager nieder.
23 Èlověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
Dann geht der Mensch an seine Arbeit, geht an sein Werkeln bis zum Abend.
24 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
Wie mannigfaltig, Herr, sind Deine Werke, so weise sind von Dir sie all geordnet! Wie ist die Erde voll von Deinen Schöpfungstaten!
25 V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
Da ist das Meer, so groß und weit, zahlloses Seegetier darin, Geschöpfe klein und groß,
26 Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
sie ziehen hin und her wie Schiffe samt dem Leviatan, den Du erschaffen, um mit ihm zu spielen.
27 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
Sie alle harren Deiner, daß Du zur rechten Zeit sie speisest.
28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
Und gibst Du ihnen etwas, lesen sie es auf, und wenn Du öffnest Deine Hand, so werden sie des Guten voll.
29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
Doch wendest Du Dein Antlitz ab, dann faßt sie Grauen, und ziehst Du ihren Lebenshauch zurück, dann sterben sie und werden, was sie waren, Staub.
30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
Du sendest Deinen Odem, andere entstehen, und so erneuerst Du der Erde Angesicht. -
31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
Des Herrn Ruhm bestehe ewiglich! An seinen Werken freue sich der Herr,
32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
der auf die Erde blickt, daß sie erzittert, und Berge anrührt, daß sie rauchen!
33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
Ich sing dem Herrn. Solang ich lebe, singe ich dem Herrn und preise meinen Gott, solang ich bin.
34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
Mein Loblied möge ihm gefallen! Ich freue mich des Herrn.
35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.
Ach, daß die Sünder von der Erde schwänden, daß keine Frevler mehr vorhanden wären! Lobpreis' den Herrn, du meine Seele! Alleluja!
