Žalmy 104
1 Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
Preise Jahwe, o meine Seele! / Jahwe, mein Gott, du bist sehr groß: / Mit Hoheit und Pracht hast du dich gekleidet,
2 Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
In Licht dich gehüllt wie in ein Gewand. / Wie ein Zelttuch hat er die Himmel gespannt.
3 Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
Im Wasser hat er seine Söller gewölbt. / Wolken macht er zu seinem Wagen. / Auf des Windes Flügeln fährt er einher.
4 Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
Winde macht er zu seinen Boten, / Zu seinen Dienern Feuerflammen.
5 Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
Die Erde hat er auf Pfeiler gegründet, / So daß sie nicht wanket immer und ewig.
6 Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
Die Urflut hat er darüber gedeckt wie ein Kleid, / Selbst über den Bergen standen Wasser.
7 K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
Vor deinem Machtruf entflohen sie, / Vor deinem gewaltigen Donner eilten sie ängstlich hinweg
8 (Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
- Während Berge sich hoben und Täler sich senkten — / An den Ort, den du ihnen bestimmt.
9 Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
Eine Grenze hast du ihnen gesetzt, die dürfen sie nicht überschreiten. / Sie dürfen nicht wiederkehren, daß sie die Erde bedecken.
10 Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
Du sendest Quellen in Bäche aus, / Die zwischen den Bergen fließen.
11 A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
Sie tränken alles Getier des Gefilds; / Auch Wildesel stillen ihren Durst.
12 Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
An den Bächen wohnen des Himmels Vögel, / Und aus den Zweigen ertönt ihr Lied.
13 Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
Er tränkt die Berge aus seinen Söllern. / Von dem, was dein Regen wachsen läßt, wird das Erdreich gesättigt.
14 Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
Gras lässest du sprossen für das Vieh / Und Kraut zum Nutzen des Menschen: / So bringst du Brot aus der Erde hervor.
15 A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Èiní, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
Und der Wein soll erfreun des Sterblichen Herz, / Sein Antlitz soll glänzen vom Öl, / Und das Brot soll erquicken des Sterblichen Herz.
16 Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
Jahwes Bäume trinken sich satt: / Libanons Zedern, die er gepflanzt.
17 Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
Dort nisten Vögel, / Vor allen der Storch, der sein Nest auf Zypressen hat.
18 Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
Die Berge dagegen, die hohen, sind der Steinböcke Sitz. / In den Felsen finden die Klippdachse Schutz.
19 Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
Er schuf den Mond, die Zeiten zu messen, / Dazu auch die Sonne, die ihren Untergang kennt.
20 Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
Läßt du Finsternis kommen, so wird es Nacht. / Da regt sich alles Getier des Waldes:
21 Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
Die jungen Löwen vor allen, die da brüllen nach Raub / Und von Gott ihre Nahrung fordern.
22 Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
Die Sonne geht auf: da schleichen sie weg / Und legen sich nieder in ihren Höhlen.
23 Èlověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
Der Mensch geht an sein Tagewerk, / An seine Arbeit bis auf den Abend.
24 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
Jahwe, wie sind deiner Werke so viel! / Sie alle hast du mit Weisheit vollbracht. / Voll ist die Erde von deinen Gütern.
25 V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
Da ist das Meer — so groß und so weit! / Drin ist ein zahllos Gewimmel: / Kleine Tiere und große.
26 Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
Dort ziehen auch Schiffe dahin. / Und der Leviatan ist da, den du geschaffen, / Daß er sich tummle in den Fluten.
27 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
Sie alle schauen zu dir empor, / Daß du ihnen Speise gebest zu rechter Zeit.
28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
Wenn du ihnen gibst, so sammeln sie ein; / Öffnest du deine Hand, so werden sie satt von Gutem.
29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
Verbirgst du dein Antlitz, so erschrecken sie; / Nimmst du weg ihren Odem: sie müssen verscheiden / Und kehren zurück in ihren Staub.
30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
Deinen Lebensodem sendest du aus, und sie werden geschaffen: / So erneust du das Antlitz der Erde.
31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
Jahwes Herrlichkeit währe auf ewig! / Es freue sich Jahwe seiner Werke!
32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
Blickt er die Erde an, so erzittert sie; / Berührt er die Berge, so rauchen sie.
33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
Ich will Jahwe singen mein Leben lang, / Meinem Gotte spielen, solange ich bin.
34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
Mög ihm auch mein Sinnen gefallen! / Ich will mich Jahwes freun.
35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.
Mögen die Sünder vom Erdboden schwinden / Und die Gottlosen nicht mehr sein! / Meine Seele, preise du Jahwe! / Lobet Jah!
