< Žalmy 104 >

1 Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
De David lui-même. Bénis, mon âme, le Seigneur: Seigneur mon Dieu, votre magnificence a paru avec un grand éclat. Vous avez revêtu la louange et l’honneur;
2 Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
Couvert de lumière comme d’un vêtement; Étendant le ciel comme une tente;
3 Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
Vous qui couvrez d’eaux sa partie la plus élevée, Qui montez sur un nuage, qui marchez sur les ailes des vents;
4 Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
Qui faites de vos anges des vents, et de vos ministres un feu brûlant;
5 Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
Qui avez fondé la terre sur sa base: elle ne sera pas ébranlée dans les siècles des siècles.
6 Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
L’abîme, comme un vêtement, l’enveloppe; des eaux s’élèveront au-dessus des montagnes.
7 K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
À votre réprimande elles s’enfuiront; à la voix de votre tonnerre, elles seront saisies d’une forte crainte.
8 (Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
Des montagnes s’élèvent, et des champs s’abaissent dans le lieu que vous leur avez fixé.
9 Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
C’est vous qui avez posé aux eaux un terme qu’elles ne dépasseront pas, et elles ne reviendront pas couvrir la terre.
10 Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
Vous lâchez des fontaines dans les vallons: au milieu des montagnes traverseront les eaux.
11 A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
Toutes les bêtes de la campagne s’abreuveront; les onagres soupireront après elles dans leur soif.
12 Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
Au-dessus les oiseaux du ciel habiteront: du milieu des rochers ils feront entendre leurs voix.
13 Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
Vous arrosez les montagnes avec les eaux supérieures du ciel: du fruit de vos ouvrages la terre sera rassasiée;
14 Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
Vous produisez du foin pour les bêtes, et de l’herbe à l’usage des hommes, Afin que vous fassiez sortir du pain de la terre,
15 A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Èiní, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
Et que le vin réjouisse le cœur de l’homme: Afin qu’il égaie son visage avec l’huile, et que le pain fortifie le cœur de l’homme.
16 Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
Ils seront abondamment nourris, les arbres de la campagne et les cèdres du Liban qu’il a plantés;
17 Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
Là des passereaux nicheront.
18 Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
De hautes montagnes servent de retraite aux cerfs; un rocher, de refuge aux hérissons.
19 Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
Il a fait la lune pour marquer les temps; le soleil a connu son coucher.
20 Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
Vous avez établi des ténèbres, et la nuit a été faite: c’est durant la nuit que feront leurs courses toutes les bêtes de la forêt.
21 Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
Les petits des lions rugiront, cherchant une proie, et demandant à Dieu leur pâture.
22 Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
Le soleil s’est levé, et ils se sont rassemblés; et ils se retireront dans leurs tanières.
23 Èlověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
Alors l’homme sortira pour son ouvrage, et pour son travail jusqu’au soir.
24 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
Combien magnifiques sont vos œuvres, Seigneur! Vous avez fait toutes choses avec sagesse: la terre est remplie de vos biens.
25 V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
Cette mer est grande et spacieuse des deux côtés; là sont des reptiles sans nombre; Des animaux petits avec des grands;
26 Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
Là des navires traverseront.
27 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
Tous attendent de vous que vous leur donniez la nourriture au temps voulu.
28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
Vous leur donnant, ils recueilleront: vous ouvrant votre main, tous seront remplis de vos biens.
29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
Mais, vous détournant votre face, ils seront troublés: vous leur ôterez le souffle, et ils périront et retourneront dans leur poussière.
30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
Vous enverrez votre esprit, et ils seront créés; et vous renouvellerez la face de la terre.
31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
Soit la gloire du Seigneur à jamais célébrée: le Seigneur se réjouira dans ses œuvres,
32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
Lui qui regarde la terre et la fait trembler; qui touche les montagnes, et elles fument.
33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
Je chanterai le Seigneur pendant ma vie: je jouerai du psaltérion en l’honneur de mon Dieu, tant que j’existerai.
34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
Qu’agréable lui soit ma parole: pour moi, je mettrai mes délices dans le Seigneur.
35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.
Que les pécheurs disparaissent de la terre, ainsi que les hommes iniques, en sorte qu’ils ne soient plus: bénis, mon âme, le Seigneur.

< Žalmy 104 >