Žalmy 104
1 Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
Mon âme, bénis l'Éternel! Éternel, mon Dieu, tu es merveilleusement grand; tu es revêtu de splendeur et de majesté.
2 Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
Il s'enveloppe de lumière comme d'un vêtement; il étend les cieux comme une tenture.
3 Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
Il construit sa haute demeure avec les eaux; il fait des nuées son char; il se promène sur les ailes du vent.
4 Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
Il fait des vents ses messagers, des flammes de feu ses serviteurs.
5 Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
Il a posé la terre sur ses bases; elle est inébranlable à jamais.
6 Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
Tu l'avais couverte de l'abîme comme d'un vêtement; les eaux se tenaient sur les montagnes.
7 K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
A ta menace, elles se retirèrent; au bruit de ton tonnerre, elles s'enfuirent.
8 (Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
Les montagnes s'élevèrent, les vallées s'abaissèrent au lieu que tu leur avais assigné.
9 Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
Tu as fixé pour les eaux une borne qu'elles ne passeront pas; elles ne reviendront pas couvrir la terre.
10 Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
Il envoie des sources dans les vallées, et elles courent entre les montagnes.
11 A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
Elles abreuvent toutes les bêtes des champs; les ânes sauvages y étanchent leur soif.
12 Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
Les oiseaux habitent sur leurs bords, faisant résonner leur voix dans le feuillage.
13 Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
De sa haute demeure, il abreuve les montagnes; la terre est rassasiée du fruit de tes œuvres.
14 Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
Il fait germer le foin pour le bétail et l'herbe pour le service de l'homme, faisant sortir la nourriture de la terre;
15 A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Èiní, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
Et le vin qui réjouit le cœur de l'homme et fait resplendir son visage plus que l'huile; et le pain qui soutient le cœur de l'homme.
16 Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
Les arbres de l'Éternel sont rassasiés, les cèdres du Liban qu'il a plantés.
17 Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
C'est là que les oiseaux font leurs nids; les cyprès sont la demeure de la cigogne;
18 Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
Les hautes montagnes sont pour les bouquetins; les rochers sont la retraite des lapins.
19 Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
Il a fait la lune pour marquer les temps; le soleil connaît son coucher.
20 Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
Tu amènes les ténèbres, et la nuit vient, où toutes les bêtes des forêts se promènent.
21 Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
Les lionceaux rugissent après la proie, et pour demander à Dieu leur pâture.
22 Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
Le soleil se lève; ils se retirent, et se couchent dans leurs tanières.
23 Èlověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
Alors l'homme sort à son ouvrage, et à son travail jusqu'au soir.
24 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
O Éternel, que tes œuvres sont en grand nombre! Tu les as toutes faites avec sagesse; la terre est pleine de tes richesses.
25 V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
Et cette grande et vaste mer! Là sont des animaux sans nombre, gros et petits.
26 Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
Là se promènent les navires, et ce Léviathan que tu as formé pour s'y jouer.
27 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
Tous, ils s'attendent à toi, pour que tu leur donnes leur nourriture en son temps.
28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
Tu la leur donnes, et ils la recueillent; tu ouvres ta main, et ils sont rassasiés de biens.
29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
Caches-tu ta face? ils sont éperdus; retires-tu leur souffle? ils expirent, et retournent en leur poussière.
30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
Envoies-tu ton esprit? ils sont créés, et tu renouvelles la face de la terre.
31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
Que la gloire de l'Éternel dure à toujours! Que l'Éternel se réjouisse dans ses œuvres!
32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
Il regarde la terre et elle tremble; il touche les montagnes et elles fument.
33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
Je chanterai à l'Éternel tant que je vivrai; je psalmodierai à mon Dieu tant que j'existerai.
34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
Que ma méditation lui soit agréable! Je me réjouirai en l'Éternel.
35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.
Que les pécheurs disparaissent de la terre, et que les méchants ne soient plus! Mon âme, bénis l'Éternel! Louez l'Éternel!
