Žalmy 104
1 Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
Psaume de David. O mon âme, bénis le Seigneur; Seigneur, ô mon Dieu, tu es très grand, tu es revêtu de gloire et de beauté.
2 Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
Tu es enveloppé de lumière comme d'un manteau; tu as tendu le ciel comme un tabernacle.
3 Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
Il a fait des eaux le toit de ses plus hautes demeures; il a posé les nuées pour être son char; il marche sur les ailes des vents.
4 Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
Des esprits il fait ses anges, et ses serviteurs sont un feu ardent.
5 Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
Il fonde la terre sur son axe; elle ne déviera pas dans les siècles des siècles.
6 Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
L'abîme, comme un vêtement, est son manteau, et les eaux s'arrêteront au- dessus des montagnes.
7 K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
Elles s'enfuiront, Seigneur, à tes reproches; elles auront peur, à la voix de ton tonnerre.
8 (Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
Les montagnes sont montées et les plaines sont descendues au lieu que tu leur avais marqué.
9 Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
Tu as posé des limites que les eaux ne passeront pas; elles ne reviendront plus couvrir la terre.
10 Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
Le Seigneur a fait jaillir des sources dans les vallées; les eaux couleront entre les montagnes.
11 A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
Elles abreuveront toutes les bêtes fauves des champs; les onagres les chercheront pour apaiser leur soif.
12 Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
Au-dessus d'elles, les oiseaux du ciel feront leur nid; ils feront entendre leur chant du milieu des rochers.
13 Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
Des lieux supérieurs, Dieu arrose les monts; la terre se rassasiera, Seigneur, du fruit de tes œuvres.
14 Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
Tu fais pousser l'herbe pour le bétail, et le fourrage pour le service des hommes, afin qu'ils en fassent sortir le blé de la terre.
15 A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Èiní, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
Et le vin réjouit le cœur de l'homme; l'huile égaie son visage; le pain fortifie son cœur.
16 Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
Les arbres des champs seront nourris de ces pluies, ainsi que les cèdres du Liban, qu'il a plantés.
17 Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
C'est là que les passereaux feront leur nid, et la famille du héron, qui les surpasse de la tête.
18 Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
Les hauteurs des monts seront la demeure des cerfs, et les rochers l'asile du hérisson.
19 Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
Dieu a créé la lune pour marquer le temps; le soleil sait où il doit se coucher.
20 Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
Tu as fait les ténèbres, et la nuit est venue; c'est l'heure où toutes les bêtes fauves traversent la forêt.
21 Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
Les lionceaux rugissent après leur proie, et cherchent les aliments que Dieu leur a donnés.
22 Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
Mais le soleil se lève; et ils se réunissent, et ils vont dormir dans leur antre.
23 Èlověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
Et l'homme s'en va à son travail, et il travaille jusqu'au soir.
24 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
Que tes œuvres sont grandes, Seigneur; tu as fait toutes choses avec sagesse; la terre est pleine de tes créatures.
25 V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
La mer est profonde et spacieuse; des reptiles sans nombre y nagent, les petits avec les grands.
26 Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
Des navires la sillonnent; et le dragon formé par vous, vient s'y jouer.
27 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
Tous espèrent en toi, pour que tu leur donne la nourriture au temps opportun.
28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
Tu la leur donne, et ils la recueillent; tu ouvre la main, et ils sont tous remplis des dons de ta bonté.
29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
Détournes-tu le visage, ils sont troublés; si tu leur ôtes le souffle, ils défailliront et retourneront à leur poussière.
30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
Et si tu envoies ton Esprit, ils seront créés, et tu renouvelleras la face de la terre.
31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
Que la gloire du Seigneur soit éternelle; le Seigneur se complaira dans ses œuvres.
32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
Il regarde la terre, et la fait trembler; il touche les monts, et ils fument.
33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
Je chanterai le Seigneur toute ma vie; je chanterai mes psaumes à Dieu, tant que j'existerai.
34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
Puisse ma voix lui être douce, et moi je me réjouirai dans le Seigneur.
35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.
Puissent les pécheurs et les méchants défaillir sur la terre, et qu'ils ne soient plus! mon âme, bénis le Seigneur!
