Žalmy 104
1 Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
Mon âme, bénis l’Éternel! Éternel, mon Dieu, tu es merveilleusement grand, tu es revêtu de majesté et de magnificence!
2 Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
Il s’enveloppe de lumière comme d’un manteau; il étend les cieux comme une tenture.
3 Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
Il joint les poutres de ses chambres hautes dans les eaux; il fait des nuées son char; il se promène sur les ailes du vent.
4 Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
Il fait ses anges des esprits, et ses serviteurs des flammes de feu.
5 Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
Il a fondé la terre sur ses bases; elle ne sera point ébranlée, à toujours et à perpétuité.
6 Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
Tu l’avais couverte de l’abîme comme d’un vêtement, les eaux se tenaient au-dessus des montagnes:
7 K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
À ta menace, elles s’enfuirent; à la voix de ton tonnerre, elles se hâtèrent de fuir: –
8 (Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
Les montagnes s’élevèrent, les vallées s’abaissèrent, au lieu même que tu leur avais établi; –
9 Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
Tu leur as mis une limite qu’elles ne dépasseront point; elles ne reviendront pas couvrir la terre.
10 Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
Il a envoyé les sources dans les vallées: elles coulent entre les montagnes;
11 A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
Elles abreuvent toutes les bêtes des champs; les ânes sauvages y étanchent leur soif.
12 Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
Les oiseaux des cieux demeurent auprès d’elles; ils font résonner leur voix d’entre les branches.
13 Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
De ses chambres hautes, il abreuve les montagnes; la terre est rassasiée du fruit de tes œuvres.
14 Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
Il fait germer l’herbe pour le bétail, et les plantes pour le service de l’homme, faisant sortir le pain de la terre,
15 A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Èiní, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
Et le vin qui réjouit le cœur de l’homme, faisant reluire son visage avec l’huile; et avec le pain il soutient le cœur de l’homme.
16 Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
Les arbres de l’Éternel sont rassasiés, les cèdres du Liban, qu’il a plantés,
17 Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
Où les oiseaux font leurs nids. Les pins sont la demeure de la cigogne.
18 Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
Les hautes montagnes sont pour les bouquetins; les rochers sont le refuge des damans.
19 Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
Il a fait la lune pour les saisons; le soleil connaît son coucher.
20 Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
Tu amènes les ténèbres, et la nuit arrive: alors toutes les bêtes de la forêt sont en mouvement;
21 Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
Les lionceaux rugissent après la proie, et pour demander à Dieu leur nourriture…
22 Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
Le soleil se lève: ils se retirent, et se couchent dans leurs tanières.
23 Èlověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
[Alors] l’homme sort à son ouvrage et à son travail, jusqu’au soir.
24 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
Que tes œuvres sont nombreuses, ô Éternel! tu les as toutes faites avec sagesse. La terre est pleine de tes richesses.
25 V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
Cette mer, grande et vaste en tous sens! Là se meuvent sans nombre des animaux, les petits avec les grands;
26 Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
Là se promènent les navires, [là] ce léviathan que tu as formé pour s’y ébattre.
27 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
Tous s’attendent à toi, afin que tu leur donnes leur nourriture en son temps.
28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
Tu leur donnes, ils recueillent; tu ouvres ta main, ils sont rassasiés de biens.
29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
Tu caches ta face, ils sont troublés; tu retires leur souffle, ils expirent et retournent à leur poussière.
30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
Tu envoies ton esprit: ils sont créés, et tu renouvelles la face de la terre.
31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
La gloire de l’Éternel sera à toujours; l’Éternel se réjouira en ses œuvres.
32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
Il regarde vers la terre, et elle tremble; il touche les montagnes, et elles fument.
33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
Je chanterai à l’Éternel durant ma vie, je chanterai des cantiques à mon Dieu tant que j’existerai.
34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
Que ma méditation lui soit agréable; moi, je me réjouirai en l’Éternel.
35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.
Les pécheurs prendront fin de dessus la terre, et les méchants ne seront plus. Mon âme, bénis l’Éternel! Louez Jah!
