Žalmy 104
1 Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
Kiitä Herraa, minun sieluni, Herra, minun Jumalani, sinä olet ylen suuri; valkeus ja kirkkaus on sinun pukusi.
2 Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
Sinä verhoudut valoon niinkuin viittaan, sinä levität taivaat niinkuin teltan;
3 Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
sinä rakennat salisi vetten päälle, teet pilvet vaunuiksesi ja kuljet tuulen siivillä.
4 Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
Sinä teet tuulet sanasi saattajiksi, palvelijoiksesi tulen liekit.
5 Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
Sinä asetit maan perustuksillensa, niin että se pysyy horjumatta iankaikkisesti.
6 Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
Sinä peitit sen syvyyden vesillä kuin vaatteella: vuoria ylempänä seisoivat vedet.
7 K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
Mutta ne pakenivat sinun nuhteluasi, sinun jylinääsi ne juoksivat pakoon;
8 (Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
vuoret kohosivat ja laaksot laskeutuivat paikkoihin, jotka sinä olit niille valmistanut.
9 Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
Sinä panit rajan, jonka yli vedet eivät käy eivätkä palaja peittämään maata.
10 Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
Sinä kuohutit laaksoista lähteet, jotka vuorten välillä vuotavat.
11 A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
Ne antavat juoman kaikille metsän eläimille, villiaasit niistä janonsa sammuttavat.
12 Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
Niiden partailla asuvat taivaan linnut ja visertävät lehvien välissä.
13 Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
Saleistasi sinä kastelet vuoret, sinun töittesi hedelmistä maa saa ravintonsa.
14 Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
Sinä kasvatat ruohon karjalle ja kasvit ihmisen tarpeeksi. Niin sinä tuotat maasta leivän
15 A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Èiní, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
ja viinin, joka ilahuttaa ihmisen sydämen; niin sinä saatat kasvot öljystä kiiltäviksi, ja leipä vahvistaa ihmisen sydäntä.
16 Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
Ravintonsa saavat myös Herran puut, Libanonin setrit, jotka hän on istuttanut.
17 Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
Niissä lintuset pesivät, ja haikaroilla on majansa kypresseissä.
18 Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
Korkeat vuoret ovat kauristen hallussa, kallionkolot ovat tamaanien suoja.
19 Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
Kuun sinä olet tehnyt näyttämään aikoja; aurinko tietää laskunsa.
20 Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
Sinä teet pimeän, niin tulee yö; silloin lähtevät liikkeelle kaikki metsän eläimet.
21 Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
Nuoret jalopeurat kiljuvat saalista ja pyytävät Jumalalta elatustansa.
22 Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
Aurinko nousee, ne vetäytyvät pois ja laskeutuvat luoliinsa maata.
23 Èlověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
Silloin ihminen menee töihinsä ja askaroitsee iltaan asti.
24 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
Kuinka moninaiset ovat sinun tekosi, Herra! Sinä olet ne kaikki viisaasti tehnyt, maa on täynnä sinun luotujasi.
25 V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
Merikin, suuri ja aava-siinä vilisee lukemattomat laumat pieniä ja suuria eläviä.
26 Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
Siellä kulkevat laivat, siellä Leviatan, jonka sinä olet luonut siinä leikitsemään.
27 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
Ne kaikki odottavat sinua, että antaisit heille ruuan ajallansa.
28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
Sinä annat niille, ja ne kokoavat, sinä avaat kätesi, ja ne ravitaan hyvyydellä.
29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
Sinä peität kasvosi, ja ne peljästyvät, sinä otat pois niiden hengen, ne kuolevat ja palajavat tomuun jälleen.
30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
Sinä lähetät henkesi, ja ne luodaan; ja sinä uudistat maan muodon.
31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
Pysyköön Herran kunnia iankaikkisesti. Saakoon Herra teoistansa iloita,
32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
hän, joka katsahtaa maahan, ja se vapisee, joka koskettaa vuoria, ja ne suitsuavat.
33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
Kaiken ikäni minä ylistän Herraa, minä veisaan Jumalani kiitosta, niin kauan kuin elän.
34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
Olkoot minun tutkisteluni hänelle otolliset; minä iloitsen Herrassa.
35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.
Hävitkööt syntiset maasta, älköön jumalattomia enää olko. Kiitä Herraa, minun sieluni. Halleluja!
