Žalmy 104
1 Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
Bless, O my soul, Jehovah! Jehovah, my God, Thou hast been very great, Honour and majesty Thou hast put on.
2 Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
Covering himself [with] light as a garment, Stretching out the heavens as a curtain,
3 Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
Who is laying the beam of His upper chambers in the waters, Who is making thick clouds His chariot, Who is walking on wings of wind,
4 Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
Making His messengers — the winds, His ministers — the flaming fire.
5 Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
He hath founded earth on its bases, It is not moved to the age and for ever.
6 Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
The abyss! as with clothing Thou hast covered it, Above hills do waters stand.
7 K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
From Thy rebuke they flee, From the voice of Thy thunder haste away.
8 (Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
They go up hills — they go down valleys, Unto a place Thou hast founded for them.
9 Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
A border Thou hast set, they pass not over, They turn not back to cover the earth.
10 Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
Who is sending forth fountains in valleys, Between hills they go on.
11 A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
They water every beast of the field, Wild asses break their thirst.
12 Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
By them the fowl of the heavens doth dwell, From between the branches They give forth the voice.
13 Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
Watering hills from His upper chambers, From the fruit of Thy works is the earth satisfied.
14 Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
Causing grass to spring up for cattle, And herb for the service of man, To bring forth bread from the earth,
15 A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Èiní, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
And wine — it rejoiceth the heart of man, To cause the face to shine from oil, And bread — the heart of man it supporteth.
16 Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
Satisfied [are] the trees of Jehovah, Cedars of Lebanon that He hath planted,
17 Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
Where birds do make nests, The stork — the firs [are] her house.
18 Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
The high hills [are] for wild goats, Rocks [are] a refuge for conies,
19 Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
He made the moon for seasons, The sun hath known his place of entrance.
20 Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
Thou settest darkness, and it is night, In it doth every beast of the forest creep.
21 Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
The young lions are roaring for prey, And to seek from God their food.
22 Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
The sun riseth, they are gathered, And in their dens they crouch.
23 Èlověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
Man goeth forth to his work, And to his service — till evening.
24 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
How many have been Thy works, O Jehovah, All of them in wisdom Thou hast made, Full is the earth of thy possessions.
25 V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
This, the sea, great and broad of sides, There [are] moving things — innumerable, Living creatures — small with great.
26 Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
There do ships go: leviathan, That Thou hast formed to play in it.
27 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
All of them unto Thee do look, To give their food in its season.
28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
Thou dost give to them — they gather, Thou dost open Thy hand — they [are] satisfied [with] good.
29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
Thou hidest Thy face — they are troubled, Thou gatherest their spirit — they expire, And unto their dust they turn back.
30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
Thou sendest out Thy Spirit, they are created, And Thou renewest the face of the ground.
31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
The honour of Jehovah is to the age, Jehovah rejoiceth in His works,
32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
Who is looking to earth, and it trembleth, He cometh against hills, and they smoke.
33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
I sing to Jehovah during my life, I sing praise to my God while I exist.
34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
Sweet is my meditation on Him, I — I do rejoice in Jehovah.
35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.
Consumed are sinners from the earth, And the wicked are no more. Bless, O my soul, Jehovah. Praise ye Jehovah!
