Žalmy 104
1 Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
Bless the LORD, O my soul! O LORD, my God! thou art very great! Thou art clothed with glory and majesty!
2 Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
He covereth himself with light as with a garment; He spreadeth out the heavens like a curtain;
3 Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
He layeth the beams of his chambers in the waters; He maketh the clouds his chariot; He rideth upon the wings of the wind.
4 Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
He maketh the winds his messengers, The flaming lightnings his ministers.
5 Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
He established the earth on its foundations; It shall not be removed for ever.
6 Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
Thou didst cover it with the deep as with a garment; The waters stood above the mountains!
7 K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
At thy rebuke they fled; At the voice of thy thunder they hasted away.
8 (Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
The mountains rose, the valleys sank, In the place which thou didst appoint for them.
9 Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
Thou hast established a bound which the waters may not pass, That they may not return, and cover the earth.
10 Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
He sendeth forth the springs in brooks; They run among the mountains;
11 A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
They give drink to all the beasts of the forest; In them the wild asses quench their thirst.
12 Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
About them the birds of heaven have their habitation; They sing among the branches.
13 Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
He watereth the hills from his chambers; The earth is satisfied with the fruit of thy works!
14 Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
He causeth grass to spring up for cattle, And herbage for the service of man, To bring forth food out of the earth,
15 A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Èiní, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
And wine that gladdeneth the heart of man, Making his face to shine more than oil, And bread that strengtheneth man's heart.
16 Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
The trees of the LORD are full of sap, The cedars of Lebanon, which he hath planted;
17 Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
There the birds build their nests; In the cypresses the stork hath her abode.
18 Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
The high hills are a refuge for the wild goats, And the rocks for the conies.
19 Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
He appointed the moon to mark seasons; The sun knoweth when to go down.
20 Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
Thou makest darkness, and it is night, When all the beasts of the forest go forth!
21 Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
The young lions roar for prey, And seek their food from God.
22 Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
When the sun ariseth, they withdraw themselves, And lie down in their dens.
23 Èlověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
Man goeth forth to his work, And to his labor, until the evening.
24 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
O LORD! how manifold are thy works! In wisdom hast thou made them all! The earth is full of thy riches!
25 V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
Lo! this great and wide sea! In it are moving creatures without number, Animals small and great.
26 Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
There go the ships; There is the leviathan, which thou hast made to play therein.
27 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
All these wait on thee To give them their food in due season.
28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
Thou givest it to them, they gather it; Thou openest thine hand, they are satisfied with good.
29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
Thou hidest thy face, they are confounded; Thou takest away their breath, they die, And return to the dust.
30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
Thou sendest forth thy spirit, they are created, And thou renewest the face of the earth.
31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
The glory of the LORD shall endure for ever; The LORD shall rejoice in his works;
32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
He looketh on the earth, and it trembleth; He toucheth the hills, and they smoke.
33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
I will sing to the LORD as long as I live, I will sing praise to my God while I have my being.
34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
May my meditation be acceptable to him! I will rejoice in the LORD.
35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.
May sinners perish from the earth, And the wicked be no more! Bless the LORD, O my soul! Praise ye the LORD!
