Žalmy 104
1 Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
Bless, O my soul, the Lord. O Lord my God, thou art very great; with glory and majesty art thou clothed.
2 Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
[Thou art he] who wrappeth himself in light as with a garment; who stretcheth out the heavens like a curtain;
3 Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
Who frameth of the waters the beams of his upper-chambers; who maketh the clouds his chariot; who walketh along upon the wings of the wind:
4 Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
Who maketh the winds his messengers; the flaming fire his ministers;
5 Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
Who hath founded the earth upon her bases, that she should not be moved to all eternity.
6 Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
Thou hadst covered the deep as with a garment: above the mountains stood the waters.
7 K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
At thy rebuke they fled, at the voice of thy thunder they hastened away.
8 (Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
They ascended mountains; they went down valleys, unto the place which thou hadst founded for them.
9 Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
Bounds hast thou set which they cannot pass over, that they return not again to cover the earth.
10 Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
[Thou art he] who sendeth springs into the valleys, between mountains they run along.
11 A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
They give drink to all the beasts of the field: the wild asses quench [thereon] their thirst.
12 Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
By them have the fowls of the heaven ever their habitation, from between the branches they send forth their voice.
13 Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
Who watereth the mountains from his upper-chambers: from the fruit of thy works is the earth satisfied.
14 Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
[Thou art he] who causeth grass to grow for the cattle, and herbs by the service of man, that he may bring forth bread out of the earth;
15 A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Èiní, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
And wine that maketh joyful the heart of man, [and] oil to brighten his face, and bread which strengtheneth the heart of man.
16 Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
Full of sap are the trees of the Lord, the cedars of Lebanon which he hath planted;
17 Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
Where the birds make their nests: the stork—fir-trees are her house.
18 Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
The high mountains are for the wild goats: the rocks are a shelter for the conies.
19 Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
He hath made the moon for seasons: the sun knoweth his going down.
20 Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
Thou causest darkness, and it becometh night, wherein creep forth all the beasts of the forest.
21 Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
The young lions roar after their prey, and ask from God their food.
22 Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
The sun ariseth, they withdraw [to their lairs], and lie down in their dens.
23 Èlověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
Man goeth [then] forth unto his work, and to his labor until the evening.
24 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
How manifold are thy works, O Lord! in wisdom hast thou made them all: the earth is full of thy riches.
25 V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
Here is this great and wide-extended sea; therein are moving things without number, living creatures both small and great.
26 Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
There the ships make their way: [there also] is the leviathan, whom thou hast made to sport therein.
27 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
All of these wait upon thee, to give them their food in its due season.
28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
What thou givest them they gather: thou openest thy hand, they are satisfied with good.
29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
Thou hidest thy face, they suddenly vanish: thou takest away their spirit, they perish, and to their dust they return.
30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
Thou sendest forth thy spirit, they are created; and thou renewest the face of the earth.
31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
The glory of the Lord will endure for ever; the Lord will rejoice in his works:
32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
He who looketh down on the earth, and she trembleth; who toucheth the mountains, and they smoke.
33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
I will sing unto the Lord while I live: I will sing praises to my God while I exist.
34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
May my speech be agreeable to him: I will indeed rejoice in the Lord.
35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.
May the sinners cease from off the earth, and the wicked be no more. Bless, O my soul, the Lord. Hallelujah.
