Žalmy 104
1 Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
BLESS the Lord, O my soul. O Lord my God, thou art very great; thou art clothed with honour and majesty.
2 Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
Who coverest thyself with light as with a garment: who stretchest out the heavens like a curtain:
3 Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
Who layeth the beams of his chambers in the waters: who maketh the clouds his chariot: who walketh upon the wings of the wind:
4 Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
Who maketh his angels spirits; his ministers a flaming fire:
5 Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
Who laid the foundations of the earth, that it should not be removed for ever.
6 Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
Thou coveredst it with the deep as with a garment: the waters stood above the mountains.
7 K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
At thy rebuke they fled; at the voice of thy thunder they hasted away.
8 (Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
They go up by the mountains; they go down by the valleys unto the place which thou hast founded for them.
9 Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
Thou hast set a bound that they may not pass over; that they turn not again to cover the earth.
10 Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
He sendeth the springs into the valleys, which run among the hills.
11 A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
They give drink to every beast of the field: the wild asses quench their thirst.
12 Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
By them shall the fowls of the heaven have their habitation, which sing among the branches.
13 Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
He watereth the hills from his chambers: the earth is satisfied with the fruit of thy works.
14 Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
He causeth the grass to grow for the cattle, and herb for the service of man: that he may bring forth food out of the earth;
15 A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Èiní, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
And wine that maketh glad the heart of man, and oil to make his face to shine, and bread which strengtheneth man’s heart.
16 Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
The trees of the Lord are full of sap; the cedars of Lebanon, which he hath planted;
17 Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
Where the birds make their nests: as for the stork, the fir trees are her house.
18 Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
The high hills are a refuge for the wild goats; and the rocks for the conies.
19 Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
He appointed the moon for seasons: the sun knoweth his going down.
20 Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
Thou makest darkness, and it is night: wherein all the beasts of the forest do creep forth.
21 Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
The young lions roar after their prey, and seek their meat from God.
22 Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
The sun ariseth, they gather themselves together, and lay them down in their dens.
23 Èlověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
Man goeth forth unto his work and to his labour until the evening.
24 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
O Lord, how manifold are thy works! in wisdom hast thou made them all: the earth is full of thy riches.
25 V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
So is this great and wide sea, wherein are things creeping innumerable, both small and great beasts.
26 Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
There go the ships: there is that leviathan, whom thou hast made to play therein.
27 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
These wait all upon thee; that thou mayest give them their meat in due season.
28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
That thou givest them they gather: thou openest thine hand, they are filled with good.
29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
Thou hidest thy face, they are troubled: thou takest away their breath, they die, and return to their dust.
30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
Thou sendest forth thy spirit, they are created: and thou renewest the face of the earth.
31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
The glory of the Lord shall endure for ever: the Lord shall rejoice in his works.
32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
He looketh on the earth, and it trembleth: he toucheth the hills, and they smoke.
33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
I will sing unto the Lord as long as I live: I will sing praise to my God while I have my being.
34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
My meditation of him shall be sweet: I will be glad in the Lord.
35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.
Let the sinners be consumed out of the earth, and let the wicked be no more. Bless thou the Lord, O my soul. Praise ye the Lord.
