Žalmy 104
1 Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
For David himself. Bless the Lord, O my soul: O Lord my God, thou art exceedingly great. Thou hast put on praise and beauty:
2 Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
And art clothed with light as with a garment. Who stretchest out the heaven like a pavilion:
3 Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
Who coverest the higher rooms thereof with water. Who makest the clouds thy chariot: who walkest upon the wings of the winds.
4 Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
Who makest thy angels spirits: and thy ministers a burning fire.
5 Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
Who hast founded the earth upon its own bases: it shall not be moved for ever and ever.
6 Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
The deep like a garment is its clothing: above the mountains shall the waters stand.
7 K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
At thy rebuke they shall flee: at the voice of thy thunder they shall fear.
8 (Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
The mountains ascend, and the plains descend into the place which thou hast founded for them.
9 Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
Thou hast set a bound which they shall not pass over; neither shall they return to cover the earth.
10 Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
Thou sendest forth springs in the vales: between the midst of the hills the waters shall pass.
11 A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
All the beasts of the field shall drink: the wild asses shall expect in their thirst.
12 Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
Over them the birds of the air shall dwell: from the midst of the rocks they shall give forth their voices.
13 Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
Thou waterest the hills from thy upper rooms: the earth shall be filled with the fruit of thy works:
14 Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
Bringing forth grass for cattle, and herb for the service of men. That thou mayst bring bread out of the earth:
15 A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Èiní, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
And that wine may cheer the heart of man. That he may make the face cheerful with oil: and that bread may strengthen man’s heart.
16 Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
The trees of the field shall be filled, and the cedars of Libanus which he hath planted:
17 Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
There the sparrows shall make their nests. The highest of them is the house of the heron.
18 Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
The high hills are a refuge for the harts, the rock for the irchins.
19 Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
He hath made the moon for seasons: the sun knoweth his going down.
20 Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
Thou hast appointed darkness, and it is night: in it shall all the beasts of the woods go about:
21 Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
The young lions roaring after their prey, and seeking their meat from God.
22 Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
The sun ariseth, and they are gathered together: and they shall lie down in their dens.
23 Èlověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
Man shall go forth to his work, and to his labour until the evening.
24 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
How great are thy works, O Lord? thou hast made all things in wisdom: the earth is filled with thy riches.
25 V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
So is this great sea, which stretcheth wide its arms: there are creeping things without number: Creatures little and great.
26 Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
There the ships shall go. This sea dragon which thou hast formed to play therein.
27 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
All expect of thee that thou give them food in season.
28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
What thou givest to them they shall gather up: when thou openest thy hand, they shall all be filled with good.
29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
But if thou turnest away thy face, they shall be troubled: thou shalt take away their breath, and they shall fail, and shall return to their dust.
30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
Thou shalt send forth thy spirit, and they shall be created: and thou shalt renew the face of the earth.
31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
May the glory of the Lord endure for ever: the Lord shall rejoice in his works.
32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
He looketh upon the earth, and maketh it tremble: he toucheth the mountains, and they smoke.
33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
I will sing to the Lord as long as I live: I will sing praise to my God while I have my being.
34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
Let my speech be acceptable to him: but I will take delight in the Lord.
35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.
Let sinners be consumed out of the earth, and the unjust, so that they be no more: O my soul, bless thou the Lord.
