Žalmy 104
1 Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
Min Sjæl, lov Herren; Herre, min Gud! du er saare stor, du har iført dig Majestæt og Herlighed.
2 Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
Han ifører sig Lys som et Klædebon, han udbreder Himmelen som et Telt.
3 Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
Han hvælver sine Sale i Vandene; han gør Skyerne til sin Vogn, han vandrer paa Vejrets Vinger.
4 Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
Han gør Vindene til sine Engle, gloende Ild til sine Tjenere.
5 Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
Han grundfæstede Jorden paa dens Grundvold, den skal ikke rokkes i al Evighed.
6 Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
Du havde skjult den med Havet som med et Klæde, Vandene stode over Bjergene.
7 K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
De flyede for din Trusel, de fore hastelig bort for din Tordens Røst.
8 (Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
Bjergene fore op, Dalene fore ned til det Sted, som du grundfæstede for dem.
9 Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
Du satte en Grænse, hvorover de ikke skulde gaa; de skulde ikke skjule Jorden igen.
10 Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
Han lader Kilder opvælde i Dalene; de rinde imellem Bjergene.
11 A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
De give alle Markens Dyr at drikke, Vildæsler slukke deres Tørst.
12 Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
Over dem bo Himmelens Fugle; ud fra Grenene lade de deres Røst høre.
13 Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
Han vander Bjergene fra sine høje Sale; Jorden mættes af dine Gerningers Frugt.
14 Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
Han lader Græs gro for Kvæget og Urter til Menneskens Tjeneste for at fremføre Brød af Jorden.
15 A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Èiní, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
Og Vin glæder et Menneskes Hjerte, hans Ansigt bliver frydefuldt af Olie, og Brød vederkvæger et Menneskes Hjerte.
16 Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
Herrens Træer mættes af Væde, Libanons Cedre, som han har plantet;
17 Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
der hvor Fuglene bygge Rede; Storkens Bo er paa Fyrretræerne.
18 Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
De høje Bjerge ere for Stengederne, Klipperne ere en Tilflugt for Kaninerne.
19 Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
Han gjorde Maanen til at bestemme Tiderne, Solen ved sin Nedgang.
20 Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
Du gør Mørke, og der bliver Nat, i den krybe alle Skovens Dyr frem.
21 Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
De unge Løver brøle efter Rov og komme for at kræve deres Føde af Gud.
22 Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
Solen gaar op, saa trække de sig tilbage og lægge sig i deres Huler.
23 Èlověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
Da gaar Mennesket ud til sin Gerning og til sit Arbejde indtil Aftenen.
24 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
Hvor mange ere dine Gerninger, Herre! du gjorde dem alle viselig; Jorden er fuld af dine Ejendomme.
25 V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
Her er Havet stort og vidt til begge Sider; der er Vrimmel uden Tal, der er Dyr, de smaa med de store.
26 Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
Der gaa Skibene; der er Leviathan, som du dannede til at lege derudi.
27 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
De vente alle paa dig, at du skal give dem deres Føde i rette Tid.
28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
Giver du dem, da sanke de; oplader du din Haand, da mættes de med godt.
29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
Skjuler du dit Ansigt, da forfærdes de; tager du Aanden tilbage fra dem, da dø de og vende tilbage til deres Støv.
30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
Udsender du din Aand, skabes de, og du fornyer Jordens Skikkelse.
31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
Herrens Ære blive evindelig, Herren glæde sig over sine Gerninger!
32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
Han ser til Jorden, og den bæver; han rører ved Bjergene, og de ryge.
33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
Jeg vil synge for Herren, medens jeg lever, jeg vil lovsynge min Gud, medens jeg er til.
34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
Maatte min Tale behage ham; jeg vil glædes i Herren.
35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.
Maatte dog Syndere udryddes af Jorden, og ugudelige ikke være ydermere! Min Sjæl, lov Herren! Halleluja.
