Žalmy 104
1 Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
Aw ka hinglu, BOEIPA te uem lah. Ka BOEIPA Pathen namah tah na sang tangkik tih mueithennah neh rhuepomnah te na bai.
2 Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
Khosae neh himbai bangla muelh aka thing uh himbaiyan bangla vaan ah dup aka phaih,
3 Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
A imhman te tui soah aka ci, khomai te leng la aka saii, khohli phae neh aka cet,
4 Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
khohli te a puencawn la aka saii tih hmai tak aka tueih loh,
5 Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
diklai khaw amah hmuen ah a suen tih kumhal ah tuen yoeyah pawh.
6 Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
Anih te tuidung neh pueinak bangla na khuk tih tui rhoek loh tlang rhoek soah pai uh.
7 K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
Namah kah tluungnah dongah rhaelrham uh tih na khohum ol dongah tamto uh.
8 (Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
Tlang tom a lan uh tih amih ham na suen kolbawn hmuen la suntla uh.
9 Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
Khorhi na suem te a poe uh thai pawt dongah diklai khuk ham ha mael uh thai pawh.
10 Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
Tuisih rhoek te soklong la a loei tlang rhoek laklo ah long uh.
11 A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
Kohong kah mulhing boeih te tui a tul uh tih kohong marhang rhoek khaw a tuihalh dip uh.
12 Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
A taengah vaan kah vaa loh kho a sak uh tih thingsam laklo ah a ol huphup loei.
13 Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
Tlang boeih te a imhman lamkah aka suep, BOEIPA namah kah kutci loh diklai te a hah sak.
14 Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
Rhamsa ham sulrham poe tih, hlang kah thohtatnah hamla baelhing neh, diklai lamkah buh na thoeng sak.
15 A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Èiní, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
Te dongah misurtui loh hlanghing thinko ko a hoe sak, situi loh maelhmai a hlampan sak tih buh loh hlanghing thinko a duel.
16 Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
BOEIPA loh a ling thingkung, Lebanon kah lamphai te a kum sak uh.
17 Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
Teah te vaa loh bu a tuk tih, bungrho loh hmaical dongah a im a khueh.
18 Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
Tlang sang boeih te sathai ham om tih, pango boeih khaw saphih ham hlipyingnah la om.
19 Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
Khoning ham hla a saii tih khomik loh a khotlak khaw a ming.
20 Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
Khohmuep na khueh tih khoyin ha pawk vaengah duup kah mulhing boeih loh a khuiah yuel uh.
21 Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
Maeh te sathueng rhoek loh a kawk thil uh tih a caak te Pathen taengah a tlap uh.
22 Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
Khomik a thoeng neh vawl khoem uh tih a khuisaek la kol uh.
23 Èlověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
Hlang he a bisai ham neh a thohtatnah la kholaeh hil cet.
24 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
BOEIPA nang kah kutngo he yet tangkik. Te rhoek boeih te cueihnah nen ni na saii. Na hnopai rhoemah diklai ah baetawt coeng.
25 V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
Tuitunli aka len tih a dang, aka dangka ah, rhulcai mulhing a yit a len tae lek pawt la om bal.
26 Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
Teah te sangpho rhoek loh pongpa uh tih a khuiah aka luem ham Leviathan te na saii.
27 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
A tuetang vaengah amih caak paek ham khaw amih loh namah taengla boeih lamso uh.
28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
Amih taengah na paek te a rhuh uh. Na kut na hlam tih hnothen kum uh.
29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
Na maelhmai na thuh vaengah let uh. A hil na khoem pah vaengah pal uh tih laipi la bal uh.
30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
Na mueihla na tueih daengah amih te suen uh tih diklai maelhmai khaw na tlaih pueng.
31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
BOEIPA kah thangpomnah tah kumhal duela om tih, a bibi dongah BOEIPA a kohoe saeh.
32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
Diklai a paelki vaengah thuen tih, tlang rhoek te a taek vaengah khuu.
33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
Ka hingnah neh BOEIPA te ka hlai vetih ka om rhuet vaengah ka Pathen te ka tingtoeng ni.
34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
Ka olding he anih ham a lungtui saeh. Kai tah BOEIPA dongah ka kohoe coeng.
35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.
Hlangtholh rhoek te diklai lamloh mitmoeng uh saeh lamtah halang rhoek khaw koep om boel saeh. Aw ka hinglu, BOEIPA tah a yoethen pai saeh tila BOEIPA te thangthen lah.
