Žalmy 103
1 Davidův. Dobrořeč duše má Hospodinu, a všecky vnitřnosti mé jménu svatému jeho.
En Psalm Davids. Lofva Herran, min själ, och allt det uti mig är, hans helga Namn.
2 Dobrořeč duše má Hospodinu, a nezapomínej se na všecka dobrodiní jeho,
Lofva Herran, min själ, och förgät icke, hvad godt han dig gjort hafver;
3 Kterýž odpouští tobě všecky nepravosti, kterýž uzdravuje všecky nemoci tvé,
Den dig alla dina synder förlåter, och helar alla dina brister;
4 Kterýž vysvobozuje od zahynutí život tvůj, kterýž tě korunuje milosrdenstvím a mnohým slitováním,
Den ditt lif förlöser ifrå förderf, och kröner dig med nåd och barmhertighet;
5 Kterýž nasycuje dobrými věcmi ústa tvá, tak že se obnovuje jako orlice mladost tvá.
Den dig uppfyller med tröst, att du dägelig varder, och gör dig ung och frisk såsom en örn.
6 Èiní, což spravedlivého jest, Hospodin, a soudy všechněm utištěným.
Herren skaffar rättfärdighet och dom, allom dem som orätt lida.
7 Známé učinil Mojžíšovi cesty své, synům Izraelským skutky své.
Han hafver låtit Mose veta sina vägar; Israels barn sin verk.
8 Lítostivý a milostivý jest Hospodin, dlouhoshovívající a mnohého milosrdenství.
Barmhertig och nådelig är Herren, tålig och af stora mildhet.
9 Nebudeť ustavičně žehrati, ani na věky hněvu držeti.
Han träter icke till evig tid, och vredgas icke evinnerliga.
10 Ne podlé hříchů našich nakládá s námi, ani vedlé nepravostí našich odplacuje nám.
Han handlar icke med oss efter våra synder, och vedergäller oss icke efter våra missgerningar.
11 Nebo jakož jsou vysoko nebesa nad zemí, tak jest vyvýšené milosrdenství jeho nad těmi, kteříž se ho bojí.
Ty så hög som himmelen öfver jordena är, låter han sina nåd väldig vara öfver dem som frukta honom.
12 A jak daleko jest východ od západu, tak daleko vzdálil od nás přestoupení naše.
Så långt som öster är ifrå vester, låter han vår öfverträdelse vara ifrån oss.
13 Jakož se slitovává otec nad dítkami, tak se slitovává Hospodin nad těmi, kteříž se hobojí.
Såsom en fader förbarmar sig öfver barnen, så förbarmar sig Herren öfver dem som frukta honom.
14 Onť zajisté zná slepení naše, v paměti má, že prach jsme.
Ty han vet hvad vi för ett verk äre; han tänker derpå, att vi stoft äre.
15 Dnové člověka jsou jako tráva, a jako květ polní, tak kvete.
En menniska är i sitt lefvande såsom gräs; hon blomstras såsom ett blomster på markene.
16 Jakž vítr na něj povane, anť ho není, aniž ho již více pozná místo jeho.
När vädret deröfver går, så är det intet mer der, och dess rum känner det intet mer.
17 Milosrdenství pak Hospodinovo od věků až na věky nad těmi, kteříž se ho bojí, a spravedlnost jeho nad syny synů,
Men Herrans nåd varar ifrån evighet till evighet, öfver dem som frukta honom; och hans rättfärdighet intill barnabarn,
18 Kteříž ostříhají smlouvy jeho, a pamatují na přikázaní jeho, aby je činili.
När dem som hans förbund hålla, och tänka uppå hans bud, att de derefter göra.
19 Hospodin na nebesích utvrdil trůn svůj, a kralování jeho nade vším panuje.
Herren hafver beredt sin stol i himmelen, och hans rike skall råda öfver allt.
20 Dobrořečte Hospodinu andělé jeho, kteříž jste mocní v síle, a činíte slovo jeho, poslušní jsouc hlasu slova jeho.
Lofver Herran, I hans Änglar, I starke hjeltar, som hans befallning uträtten, att man hans ords röst höra skall.
21 Dobrořečte Hospodinu všickni zástupové jeho, služebníci jeho, kteříž činíte vůli jeho.
Lofver Herran, alle hans härar; I hans tjenare, som hans vilja gören.
22 Dobrořečte Hospodinu všickni skutkové jeho, na všech místech panování jeho. Dobrořeč duše má Hospodinu.
Lofver Herran, all hans verk uti all hans herradömes rum; min själ lofve Herran.
