Žalmy 103
1 Davidův. Dobrořeč duše má Hospodinu, a všecky vnitřnosti mé jménu svatému jeho.
Psalmus David. Benedic anima mea Domino et omnia, quae intra me sunt, nomini sancto eius.
2 Dobrořeč duše má Hospodinu, a nezapomínej se na všecka dobrodiní jeho,
Benedic anima mea Domino: et noli oblivisci omnes retributiones eius:
3 Kterýž odpouští tobě všecky nepravosti, kterýž uzdravuje všecky nemoci tvé,
Qui propitiatur omnibus iniquitatibus tuis: qui sanat omnes infirmitates tuas.
4 Kterýž vysvobozuje od zahynutí život tvůj, kterýž tě korunuje milosrdenstvím a mnohým slitováním,
Qui redimit de interitu vitam tuam: qui coronat te in misericordia et miserationibus.
5 Kterýž nasycuje dobrými věcmi ústa tvá, tak že se obnovuje jako orlice mladost tvá.
Qui replet in bonis desiderium tuum: renovabitur ut aquilae iuventus tua:
6 Èiní, což spravedlivého jest, Hospodin, a soudy všechněm utištěným.
Faciens misericordias Dominus: et iudicium omnibus iniuriam patientibus.
7 Známé učinil Mojžíšovi cesty své, synům Izraelským skutky své.
Notas fecit vias suas Moysi, filiis Israel voluntates suas.
8 Lítostivý a milostivý jest Hospodin, dlouhoshovívající a mnohého milosrdenství.
Miserator, et misericors Dominus: longanimis, et multum misericors.
9 Nebudeť ustavičně žehrati, ani na věky hněvu držeti.
Non in perpetuum irascetur: neque aeternum comminabitur.
10 Ne podlé hříchů našich nakládá s námi, ani vedlé nepravostí našich odplacuje nám.
Non secundum peccata nostra fecit nobis: neque secundum iniquitates nostras retribuit nobis.
11 Nebo jakož jsou vysoko nebesa nad zemí, tak jest vyvýšené milosrdenství jeho nad těmi, kteříž se ho bojí.
Quoniam secundum altitudinem caeli a terra: corroboravit misericordiam suam super timentes se.
12 A jak daleko jest východ od západu, tak daleko vzdálil od nás přestoupení naše.
Quantum distat Ortus ab occidente: longe fecit a nobis iniquitates nostras.
13 Jakož se slitovává otec nad dítkami, tak se slitovává Hospodin nad těmi, kteříž se hobojí.
Quomodo miseretur pater filiorum, misertus est Dominus timentibus se:
14 Onť zajisté zná slepení naše, v paměti má, že prach jsme.
quoniam ipse cognovit figmentum nostrum. Recordatus est quoniam pulvis sumus:
15 Dnové člověka jsou jako tráva, a jako květ polní, tak kvete.
homo, sicut foenum dies eius, tamquam flos agri sic efflorebit.
16 Jakž vítr na něj povane, anť ho není, aniž ho již více pozná místo jeho.
Quoniam spiritus pertransibit in illo, et non subsistet: et non cognoscet amplius locum suum.
17 Milosrdenství pak Hospodinovo od věků až na věky nad těmi, kteříž se ho bojí, a spravedlnost jeho nad syny synů,
Misericordia autem Domini ab aeterno, et usque in aeternum super timentes eum. Et iustitia illius in filios filiorum,
18 Kteříž ostříhají smlouvy jeho, a pamatují na přikázaní jeho, aby je činili.
his qui servant testamentum eius: Et memores sunt mandatorum ipsius, ad faciendum ea.
19 Hospodin na nebesích utvrdil trůn svůj, a kralování jeho nade vším panuje.
Dominus in caelo paravit sedem suam: et regnum ipsius omnibus dominabitur.
20 Dobrořečte Hospodinu andělé jeho, kteříž jste mocní v síle, a činíte slovo jeho, poslušní jsouc hlasu slova jeho.
Benedicite Domino omnes angeli eius: potentes virtute, facientes verbum illius, ad audiendam vocem sermonum eius.
21 Dobrořečte Hospodinu všickni zástupové jeho, služebníci jeho, kteříž činíte vůli jeho.
Benedicite Domino omnes virtutes eius: ministri eius, qui facitis voluntatem eius.
22 Dobrořečte Hospodinu všickni skutkové jeho, na všech místech panování jeho. Dobrořeč duše má Hospodinu.
Benedicite Domino omnia opera eius: in omni loco dominationis eius, benedic anima mea Domino.
