Žalmy 103
1 Davidův. Dobrořeč duše má Hospodinu, a všecky vnitřnosti mé jménu svatému jeho.
Von David. - Den Herrn lobpreise, meine Seele, mein ganzes Herz den heiligen Namen sein!
2 Dobrořeč duše má Hospodinu, a nezapomínej se na všecka dobrodiní jeho,
Lobpreis den Herrn, du, meine Seele! Vergiß nicht, was er Gutes dir getan!
3 Kterýž odpouští tobě všecky nepravosti, kterýž uzdravuje všecky nemoci tvé,
Er ist's, der alle deine Schuld vergibt, der alle deine Leiden heilt,
4 Kterýž vysvobozuje od zahynutí život tvůj, kterýž tě korunuje milosrdenstvím a mnohým slitováním,
der vor dem Grab dein Leben rettet, mit Huld und Liebe dich umgibt,
5 Kterýž nasycuje dobrými věcmi ústa tvá, tak že se obnovuje jako orlice mladost tvá.
mit Segen dein Verlangen stillt und dich dem Phönix gleich verjüngt.
6 Èiní, což spravedlivého jest, Hospodin, a soudy všechněm utištěným.
Gerechtigkeit übt stets der Herr, schafft allen Unterdrückten Recht.
7 Známé učinil Mojžíšovi cesty své, synům Izraelským skutky své.
Er zeigt, wie einst dem Moses seine Wege, den Kindern Israels all seine Taten.
8 Lítostivý a milostivý jest Hospodin, dlouhoshovívající a mnohého milosrdenství.
Barmherzig ist der Herr und gnädig, langmütig und von großer Huld.
9 Nebudeť ustavičně žehrati, ani na věky hněvu držeti.
Er zürnt nicht immerfort; noch trägt er ewig nach.
10 Ne podlé hříchů našich nakládá s námi, ani vedlé nepravostí našich odplacuje nám.
Er tut uns nicht nach unsren Sünden, vergüt uns nicht nach unsren Missetaten.
11 Nebo jakož jsou vysoko nebesa nad zemí, tak jest vyvýšené milosrdenství jeho nad těmi, kteříž se ho bojí.
So hoch der Himmel über dieser Erde, so überragend seine Liebe über denen, die ihn fürchten.
12 A jak daleko jest východ od západu, tak daleko vzdálil od nás přestoupení naše.
So fern der Morgen von dem Abend ist, entfernt er unsere Schuld von uns.
13 Jakož se slitovává otec nad dítkami, tak se slitovává Hospodin nad těmi, kteříž se hobojí.
So innig, wie ein Vater seine Kinder liebt, so liebt der Herr die, so ihn fürchten.
14 Onť zajisté zná slepení naše, v paměti má, že prach jsme.
Er kennt ja unsere Art, ist eingedenk, daß wir aus Staub.
15 Dnové člověka jsou jako tráva, a jako květ polní, tak kvete.
Der Sterbliche! Wie Gras sind seine Tage, er blüht wie eine Blume auf dem Felde.
16 Jakž vítr na něj povane, anť ho není, aniž ho již více pozná místo jeho.
Wenn sie ein Lüftchen anhaucht, ist sie weg, und ihre Stätte kennt sie nimmer.
17 Milosrdenství pak Hospodinovo od věků až na věky nad těmi, kteříž se ho bojí, a spravedlnost jeho nad syny synů,
Die Huld des Herrn jedoch ruht für und für auf denen, die ihn fürchten, und seine Liebe auf den Kindeskindern,
18 Kteříž ostříhají smlouvy jeho, a pamatují na přikázaní jeho, aby je činili.
die seinen Bund bewahren und seine Vorschriften erfüllen wollen.
19 Hospodin na nebesích utvrdil trůn svůj, a kralování jeho nade vším panuje.
Der Herr hat seinen Thron im Himmel aufgestellt; doch seine Herrschaft waltet über alles.
20 Dobrořečte Hospodinu andělé jeho, kteříž jste mocní v síle, a činíte slovo jeho, poslušní jsouc hlasu slova jeho.
Lobpreist den Herrn, ihr, seine Engel, ihr starken Helden, die ihr seinen Willen tut und seinem Donnerrufe folgt!
21 Dobrořečte Hospodinu všickni zástupové jeho, služebníci jeho, kteříž činíte vůli jeho.
Lobpreist den Herrn, all seine Heere! Ihr Diener, die Vollstrecker seines Willens!
22 Dobrořečte Hospodinu všickni skutkové jeho, na všech místech panování jeho. Dobrořeč duše má Hospodinu.
Lobpreist den Herrn, all seine Werke an allen Orten seiner Herrschaft! Lobpreis den Herrn, du, meine Seele!
