Žalmy 103
1 Davidův. Dobrořeč duše má Hospodinu, a všecky vnitřnosti mé jménu svatému jeho.
Von David. / Preise Jahwe, o meine Seele, / Und all mein Innres seinen heiligen Namen!
2 Dobrořeč duše má Hospodinu, a nezapomínej se na všecka dobrodiní jeho,
Preise Jahwe, o meine Seele, / Und vergiß nicht all seiner Segenstaten!
3 Kterýž odpouští tobě všecky nepravosti, kterýž uzdravuje všecky nemoci tvé,
Er vergibt dir all deine Missetat, / Schafft all deiner Krankheit Heilung.
4 Kterýž vysvobozuje od zahynutí život tvůj, kterýž tě korunuje milosrdenstvím a mnohým slitováním,
Er erlöset dein Leben vom Tode, / Krönt dich mit Huld und Erbarmen.
5 Kterýž nasycuje dobrými věcmi ústa tvá, tak že se obnovuje jako orlice mladost tvá.
Er sättigt dein Alter mit Gutem, / So daß deine Jugend sich wieder erneut / Wie eines Adlers Gefieder.
6 Èiní, což spravedlivého jest, Hospodin, a soudy všechněm utištěným.
Heilstaten vollführet Jahwe, / Recht schafft er allen Bedrückten.
7 Známé učinil Mojžíšovi cesty své, synům Izraelským skutky své.
Mose tat er seine Wege kund, / Israels Söhnen sein herrliches Tun.
8 Lítostivý a milostivý jest Hospodin, dlouhoshovívající a mnohého milosrdenství.
Barmherzig und gnädig ist Jahwe, / Langmütig und reich an Huld.
9 Nebudeť ustavičně žehrati, ani na věky hněvu držeti.
Er hat nicht für immer gehadert / Und nicht auf ewig gezürnt.
10 Ne podlé hříchů našich nakládá s námi, ani vedlé nepravostí našich odplacuje nám.
Nicht nach unsern Sünden hat er uns gelohnt, / Uns nicht vergolten nach unsern Vergehn.
11 Nebo jakož jsou vysoko nebesa nad zemí, tak jest vyvýšené milosrdenství jeho nad těmi, kteříž se ho bojí.
Sondern so hoch der Himmel ist über der Erde, / So mächtig war seine Huld bei den Frommen.
12 A jak daleko jest východ od západu, tak daleko vzdálil od nás přestoupení naše.
So weit der Osten vom Westen ist, / Hat er unsre Frevel von uns entfernt.
13 Jakož se slitovává otec nad dítkami, tak se slitovává Hospodin nad těmi, kteříž se hobojí.
Wie sich ein Vater der Kinder erbarmt, / Hat Jahwe sich stets erbarmt seiner Frommen.
14 Onť zajisté zná slepení naše, v paměti má, že prach jsme.
Er weiß ja, wie schwach wir sind, / Er gedenket daran: wir sind Staub.
15 Dnové člověka jsou jako tráva, a jako květ polní, tak kvete.
Eines Sterblichen Tage sind wie Gras, / Wie des Feldes Blume, so blüht er.
16 Jakž vítr na něj povane, anť ho není, aniž ho již více pozná místo jeho.
Fährt über sie ein Windstoß, so ist sie dahin, / Und es kennt sie nicht mehr ihre Stätte.
17 Milosrdenství pak Hospodinovo od věků až na věky nad těmi, kteříž se ho bojí, a spravedlnost jeho nad syny synů,
Doch Jahwes Gnade erzeigt sich auf ewig an seinen Frommen, / Seine Treue erfahren in jedem Geschlecht
18 Kteříž ostříhají smlouvy jeho, a pamatují na přikázaní jeho, aby je činili.
Alle, die seinen Bund bewahren / Und seiner Gebote gedenken, sie zu erfüllen.
19 Hospodin na nebesích utvrdil trůn svůj, a kralování jeho nade vším panuje.
Jahwe hat seinen Thron im Himmel errichtet, / Sein Königtum herrscht über alles.
20 Dobrořečte Hospodinu andělé jeho, kteříž jste mocní v síle, a činíte slovo jeho, poslušní jsouc hlasu slova jeho.
Preist Jahwe, ihr seine Engel, / Ihr Helden an Kraft, die ihr sein Gebot vollführt, / Indem ihr dem Ruf seines Wortes gehorcht!
21 Dobrořečte Hospodinu všickni zástupové jeho, služebníci jeho, kteříž činíte vůli jeho.
Preist Jahwe, ihr seine Heere alle, / Seine Diener, die ihr seinen Willen vollstreckt!
22 Dobrořečte Hospodinu všickni skutkové jeho, na všech místech panování jeho. Dobrořeč duše má Hospodinu.
Preist Jahwe, ihr seine Werke all, / An jedem Ort seines Herrschaftsgebiets! / Preise Jahwe auch meine Seele!
