Žalmy 102

1 Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.

Àdúrà olùpọ́njú tí àárẹ̀ mú, tí ó sí ọkàn rẹ̀ payá níwájú Olúwa. Gbọ́ àdúrà mi, Olúwa, jẹ́ kí igbe ẹ̀bẹ̀ mi kí ó wá sí ọ̀dọ̀ rẹ.

2 Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.

Má ṣe pa ojú rẹ mọ́ kúrò lọ́dọ̀ mi ní ọjọ́ tí èmi wà nínú ìpọ́njú. Dẹ etí rẹ sí mi; nígbà tí mo bá pè, dá mi lóhùn kíákíá.

3 Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.

Nítorí tí ọjọ́ mi run bí èéfín; egungun mi sì jóná bí ààrò.

4 Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.

Àyà mi lù, ó sì rọ bí i koríko; mo gbàgbé láti jẹ oúnjẹ mi.

5 Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.

Nítorí ohùn ìkérora mi, egungun mi lẹ̀ mọ́ ẹran-ara mi.

6 Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.

Èmi dàbí ẹyẹ igún ní ijù: èmi dàbí òwìwí ibi ahoro.

7 Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.

Èmi dìde; èmi dàbí ẹyẹ lórí ilé.

8 Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.

Ní ọjọ́ gbogbo, àwọn ọ̀tá ológoṣẹ́ mi ń gàn mí; àwọn tí ń ṣe ìkanra sí mi ń fi orúkọ mi bú.

9 Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,

Èmi jẹ eérú gẹ́gẹ́ bí oúnjẹ mi, èmi sì da ohun mímu mi pọ̀ pẹ̀lú omijé.

10 Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.

Nítorí ìbínú ríru rẹ, nítorí ìwọ ti gbé mi sókè, ìwọ sì gbé mi ṣánlẹ̀.

11 Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.

Ọjọ́ mi dàbí òjìji àṣálẹ́ èmi sì rọ bí koríko.

12 Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.

Ṣùgbọ́n ìwọ, Olúwa, ni yóò dúró láéláé; ìrántí rẹ láti ìran dé ìran.

13 Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.

Ìwọ ó dìde ìwọ ó sì ṣàánú fún Sioni, nítorí ìgbà àti ṣe ojúrere sí i; àkókò náà ti dé.

14 Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,

Nítorí tí àwọn òkúta jẹ́ inú dídùn sí àwọn ìránṣẹ́ rẹ; wọ́n sì káàánú erùpẹ̀ rẹ.

15 Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,

Àwọn kèfèrí yóò bẹ̀rù orúkọ Olúwa, gbogbo ọba ayé yóò máa bẹ̀rù ògo rẹ.

16 Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,

Torí tí Olúwa yóò gbé Sioni ró, yóò farahàn nínú ògo rẹ̀.

17 Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.

Yóò dáhùn àdúrà àwọn aláìní; kì yóò sì gan ẹ̀bẹ̀ wọn.

18 Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,

Jẹ́ kí a kọ èyí fún ìran tí ń bọ̀, àwọn ènìyàn tí a kò tí ì dá yóò yin Olúwa:

19 Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,

“Olúwa wo ilẹ̀ láti òkè mímọ́ rẹ̀ wá láti ọ̀run wá ni ó bojú wo ayé,

20 Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,

láti gbọ́ ìrora ará túbú, láti tú àwọn tí a yàn sí ikú sílẹ̀.”

21 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,

Kí a lè sọ orúkọ Olúwa ní Sioni àti ìyìn rẹ̀ ní Jerusalẹmu.

22 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.

Ní ìgbà tí a kó àwọn ènìyàn àti ìjọba pọ̀ láti máa sìn Olúwa.

23 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,

Ní ipa ọ̀nà mi, ó rẹ agbára mi sílẹ̀, ó gé ọjọ́ mi kúrú.

24 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,

Èmi sì wí pé: “Ọlọ́run mi, má ṣe mú mi kúrò ní agbede-méjì ọjọ́ mi; ọdún rẹ̀ ń lọ láti ìran dé ìran.

25 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.

Ní ìbẹ̀rẹ̀ ní ìwọ fi ìpìlẹ̀ ayé sọlẹ̀, ọ̀run sì jẹ́ iṣẹ́ ọwọ́ rẹ.

26 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.

Wọn yóò ṣègbé, wọn yóò parun, ṣùgbọ́n ìwọ yóò wà; gbogbo wọn ni yóò gbó bí aṣọ. Bí ẹ̀wù ni ìwọ yóò pààrọ̀ wọn wọn yóò sì di àpatì.

27 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.

Ṣùgbọ́n ìwọ wà digbí síbẹ̀, ọdún rẹ kò sì ní òpin.

28 Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.

Àwọn ọmọ ìránṣẹ́ rẹ̀ yóò dúró ní iwájú rẹ pẹ́; a ó sì fi ẹsẹ̀ irú-ọmọ wọn sọlẹ̀ ní iwájú rẹ.”