< Žalmy 102 >

1 Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
Oración del pobre, cuando estuviere angustiado, y delante de Jehová derramare su lamento. JEHOVÁ, oye mi oración, y venga mi clamor á ti.
2 Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
No escondas de mí tu rostro: en el día de mi angustia inclina á mí tu oído; el día que [te] invocare, apresúrate á responderme.
3 Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
Porque mis días se han consumido como humo; y mis huesos cual tizón están quemados.
4 Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
Mi corazón fué herido, y secóse como la hierba; por lo cual me olvidé de comer mi pan.
5 Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
Por la voz de mi gemido mis huesos se han pegado á mi carne.
6 Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
Soy semejante al pelícano del desierto; soy como el buho de las soledades.
7 Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
Velo, y soy como el pájaro solitario sobre el tejado.
8 Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
Cada día me afrentan mis enemigos; los que se enfurecen contra mí, hanse contra mí conjurado.
9 Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
Por lo que como la ceniza á manera de pan, y mi bebida mezclo con lloro,
10 Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
A causa de tu enojo y de tu ira; pues me alzaste, y me has arrojado.
11 Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
Mis días son como la sombra que se va; y heme secado como la hierba.
12 Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
Mas tú, Jehová, permanecerás para siempre, y tu memoria para generación y generación.
13 Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
Tú levantándote, tendrás misericordia de Sión; porque el tiempo de tener misericordia de ella, porque el plazo es llegado.
14 Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
Porque tus siervos aman sus piedras, y del polvo de ella tienen compasión.
15 Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
Entonces temerán las gentes el nombre de Jehová, y todos los reyes de la tierra tu gloria;
16 Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
Por cuanto Jehová habrá edificado á Sión, y en su gloria será visto;
17 Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
Habrá mirado á la oración de los solitarios, y no habrá desechado el ruego de ellos.
18 Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
Escribirse ha esto para la generación venidera: y el pueblo que se criará, alabará á JAH.
19 Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
Porque miró de lo alto de su santuario; Jehová miró de los cielos á la tierra,
20 Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
Para oir el gemido de los presos, para soltar á los sentenciados á muerte;
21 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
Porque cuenten en Sión el nombre de Jehová, y su alabanza en Jerusalem,
22 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
Cuando los pueblos se congregaren en uno, y los reinos, para servir á Jehová.
23 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
El afligió mi fuerza en el camino; acortó mis días.
24 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
Dije: Dios mío, no me cortes en el medio de mis días: por generación de generaciones son tus años.
25 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
Tú fundaste la tierra antiguamente, y los cielos son obra de tus manos.
26 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
Ellos perecerán, y tú permanecerás; y todos ellos como un vestido se envejecerán; como una ropa de vestir los mudarás, y serán mudados:
27 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
Mas tú eres el mismo, y tus años no se acabarán.
28 Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.
Los hijos de tus siervos habitarán, y su simiente será afirmada delante de ti.

< Žalmy 102 >