< Žalmy 102 >

1 Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
Oración del afligido, cuando está agobiado y vierte su queja ante Yahvé. ¡Escucha mi oración, Yahvé! Deja que mi grito llegue a ti.
2 Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
No escondas tu rostro de mí en el día de mi angustia. Poner el oído en mí. Contéstame rápidamente en el día cuando llame.
3 Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
Porque mis días se consumen como el humo. Mis huesos están quemados como una antorcha.
4 Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
Mi corazón se ha marchitado como la hierba, y se ha secado, porque me olvido de comer mi pan.
5 Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
Por la voz de mi gemido, mis huesos se pegan a mi piel.
6 Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
Soy como un pelícano del desierto. Me he vuelto como un búho de los lugares de desecho.
7 Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
Yo vigilo, y me he vuelto como un gorrión que está solo en el tejado.
8 Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
Mis enemigos me reprochan todo el día. Los que están enfadados conmigo utilizan mi nombre como una maldición.
9 Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
Porque he comido cenizas como pan, y mezclé mi bebida con lágrimas,
10 Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
a causa de tu indignación y tu ira; porque me has cogido y me has tirado.
11 Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
Mis días son como una larga sombra. Me he marchitado como la hierba.
12 Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
Pero tú, Yahvé, permanecerás para siempre; tu fama perdura por todas las generaciones.
13 Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
Te levantarás y tendrás piedad de Sión, pues es hora de apiadarse de ella. Sí, ha llegado el momento de la puesta en escena.
14 Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
Porque tus siervos se complacen en sus piedras, y apiádate de su polvo.
15 Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
Así las naciones temerán el nombre de Yahvé, todos los reyes de la tierra tu gloria.
16 Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
Porque Yahvé ha edificado a Sión. Ha aparecido en su gloria.
17 Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
Ha respondido a la oración de los indigentes, y no ha despreciado su oración.
18 Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
Esto se escribirá para la generación venidera. Un pueblo que será creado alabará a Yah,
19 Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
porque ha mirado desde la altura de su santuario. Desde el cielo, Yahvé vio la tierra,
20 Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
para escuchar los gemidos del prisionero, para liberar a los condenados a muerte,
21 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
para que los hombres anuncien el nombre de Yahvé en Sión, y su alabanza en Jerusalén,
22 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
cuando los pueblos están reunidos, los reinos, para servir a Yahvé.
23 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
Él debilitó mis fuerzas a lo largo del recorrido. Acortó mis días.
24 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
Dije: “Dios mío, no me lleves a la mitad de mis días. Sus años son a través de todas las generaciones.
25 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
Desde antaño, tú pusiste los cimientos de la tierra. Los cielos son obra de tus manos.
26 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
Ellos perecerán, pero tú perdurarás. Sí, todos ellos se desgastarán como una prenda de vestir. Los cambiarás como un manto, y serán cambiados.
27 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
Pero tú eres el mismo. Tus años no tendrán fin.
28 Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.
Los hijos de tus siervos continuarán. Su descendencia se establecerá ante ti”.

< Žalmy 102 >