Žalmy 102
1 Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
Usliši mojo molitev, oh Gospod in moje vpitje naj pride do tebe.
2 Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
Svojega obraza ne skrivaj pred menoj na dan, ko sem v stiski; nagni k meni svoje uho. Na dan, ko kličem, mi naglo odgovori.
3 Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
Kajti moji dnevi so použiti kakor dim in moje kosti so sežgane kakor ognjišče.
4 Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
Moje srce je prizadeto in ovenelo kakor trava, tako da pozabljam jesti svoj kruh.
5 Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
Zaradi glasu mojega stokanja se moje kosti lepijo na mojo kožo.
6 Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
Podoben sem pelikanu iz divjine; podoben sem sovi v puščavi.
7 Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
Bedim in sem kakor vrabec sam na strehi.
8 Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
Moji sovražniki me ves dan grajajo in tisti, ki so besni name, prisegajo zoper mene.
9 Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
Kajti pepel sem jedel kakor kruh in svojo pijačo sem mešal z jokom,
10 Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
zaradi tvojega ogorčenja in tvojega besa, kajti vzdignil si me in me vrgel dol.
11 Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
Moji dnevi so kakor senca, ki se zmanjšuje in izsušen sem kakor trava.
12 Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
Toda ti, oh Gospod, boš ostal na veke in tvoj spomin vsem rodovom.
13 Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
Vstal boš in imel usmiljenje do Siona, kajti čas, da mu [izkažeš] naklonjenost, da, določeni čas je prišel.
14 Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
Kajti tvoji služabniki uživajo v njegovih kamnih in so naklonjeni njegovemu prahu.
15 Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
Tako se bodo pogani bali Gospodovega imena in vsi kralji zemlje tvoje slave.
16 Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
Ko bo Gospod zgradil Sion, se bo prikazal v svoji slavi.
17 Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
Upošteval bo molitev revežev in ne bo preziral njihove molitve.
18 Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
To bo zapisano za prihajajoči rod; in ljudstvo, ki bo ustvarjeno, bo hvalilo Gospoda.
19 Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
Kajti on je pogledal dol iz višine svojega svetišča, z nebes je Gospod pogledal zemljo,
20 Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
da usliši stokanje jetnika, da osvobodi tiste, ki so določeni za smrt,
21 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
da oznani Gospodovo ime na Sionu in njegovo hvalo v Jeruzalemu,
22 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
ko se zberejo skupaj ljudstva in kraljestva, da služijo Gospodu.
23 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
Oslabil je mojo moč na poti, skrajšal je moje dneve.
24 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
Rekel sem: »Oh moj Bog, ne odstrani me v sredi mojih dni; tvoja leta so skozi vse rodove.«
25 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
Od davnine si položil temelj zemlji in nebo je delo tvojih rok.
26 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
Ta [dva] bosta izginila, toda ti boš ostal. Da, vsa se bosta postarala kakor obleka; zamenjal ju boš kakor suknjo in bosta zamenjani,
27 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
toda ti si isti in tvoja leta ne bodo imela konca.
28 Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.
Otroci tvojih služabnikov bodo nadaljevali in njihovo seme bo utrjeno pred teboj.
