Žalmy 102

1 Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.

He inoi na te ngakau mamae, i a ia e pehia ana, a maringi a wai ana tana tangi ki te aroaro o Ihowa. Whakarongo ki taku inoi, e Ihowa, kia puta atu taku tangi ki a koe.

2 Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.

Kaua e huna tou mata ki ahau i te ra e pouri ai ahau; whakatitahatia mai tou taringa ki ahau: hohoro te whakahoki kupu mai ki ahau i te ra e karanga ai ahau.

3 Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.

Ka memeha hoki oku ra ano he paoa: ka kaia oku wheua ano he motumotu.

4 Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.

Kua pakia toku ngakau, kua memenge, ano he tarutaru; i wareware ai ahau ki te kai i taku taro.

5 Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.

Piri tonu oku iwi ki toku kiri i toku reo aue.

6 Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.

He rite ahau ki te matuku i te koraha, ki te koukou i te wahi mokemoke.

7 Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.

Mataara tonu ahau; toku rite kei te pihoihoi mokemoke i runga i te tuanui.

8 Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.

E tawai ana oku hoariri ki ahau i te ra roa; ko te hunga e porangirangi ana mai ki ahau, ko ahau ta ratou oati.

9 Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,

Kainga ana e ahau te pungarehu ano he taro: whakananua iho toku wai inu ki te roimata.

10 Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.

I tou riri hoki, i tou weriweri; nau hoki ahau i hapai ake, a taia atu ano ahau e koe.

11 Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.

He rite oku ra ki te atarangi e whakawairua kau ana: a kua memenge ahau ano he tarutaru.

12 Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.

Ko koe ia, e Ihowa, ka mau tonu ake ake, ka maharatia ano koe e nga whakatupuranga katoa.

13 Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.

Tera koe e whakatika, e aroha ki a Hiona; kua taka mai hoki te wa, ae ra, te tino wa, hei atawhainga i a ia.

14 Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,

E manakohia ana hoki e au pononga ona kohatu, e awangawanga ana ki tona puehu.

15 Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,

Penei ka wehingia te ingoa o Ihowa e nga tauiwi, tou kororia hoki e nga kingi katoa o te whenua.

16 Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,

Na Ihowa hoki i hanga a Hiona, kua kitea ia i tona kororia.

17 Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.

Kua tahuri ia ki te inoi a te rawakore: kihai i whakahawea ki ta ratou inoi.

18 Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,

Ka tuhituhia tenei mo to muri whakatupuranga: a ka whakamoemiti ki a Ihowa te iwi meake hanga.

19 Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,

Mona i titiro iho i te tiketike o tona wahi tapu: i titiro iho a Ihowa i te rangi ki te whenua;

20 Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,

Ki te whakarongo ki te aue a te herehere, ki te wewete i te hunga kua motuhia mo te mate;

21 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,

Kia whakapuakina ai te ingo o Ihowa i Hiona, me te whakamoemiti ki a ia i Hiruharama;

22 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.

I te huihuinga o nga iwi, o nga kingitanga, ki te mahi ki a Ihowa.

23 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,

Whakangoikoretia iho e ia toku kaha i te ara: kua torutoru i a ia oku ra.

24 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,

I mea ahau, E toku Atua, kaua ahau e tangohia i waenganui o oku ra: kei nga whakatupuranga katoa ou tau.

25 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.

Nonamata te whenua i whakaturia ai e koe, a he mahi nga rangi na ou ringa.

26 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.

Ko era e hemo atu, ko koe ia e mau tonu: ae ra, ka tawhitotia katoatia me he weweru; ka whakaputaia ketia ratou e koe ano he kakahu, a ka whakaputaia ketia.

27 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.

Ko koe ia, ko koe tonu, kahore hoki he mutunga o ou tau.

28 Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.

Ka whai nohoanga nga tama a au pononga, ka pumau o ratou uri ki tou aroaro.