Žalmy 102
1 Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
ie andeme’e vaho mandoa toreo aman’Añahare. Ry Iehovà, janjiño ty halaliko; le ampomb’ama’o ty toreoko.
2 Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
Ko aeta’o amako ty lahara’o añ’andron-kaloviloviañe. atokilaño amako ty ravembia’o; malisà hanoiñe ahy ami’ty andro ikanjiako.
3 Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
Mihelañe hoe hatoeñe o androkoo; miforehetse hoe an-toñak’ ao o taolakoo.
4 Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
Pinaoke hoe ahetse ty troko vaho miheatse toe andikofako ty mitozin-kaneñe.
5 Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
Mipitek’ an-taolako ao ty holiko ty ami’ty volam-piselekaiñako.
6 Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
Hoe tangongo am-patrañe añe iraho, hoe vorondolon-dratraratra.
7 Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
Mandre an-tsareke iraho; manahake ty tivoke miereñereñe an-tampènake ey.
8 Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
Mañinje ahy lomoñandro o rafelahikoo; mamàtsy ahiko o mpirengevok’amakoo,
9 Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
Fa nihaneko hoe ampemba ty lavenoke, vaho linaroko firovetse ty finomako,
10 Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
ty ami’ty haviñera’o naho ty fifombo’o, fa rinambe’o iraho le nahifi’o añe.
11 Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
Manahake ty fipononòran-talinjo o androkoo; vaho miheatse hoe boka iraho.
12 Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
Nainai’e eo irehe ry Iehovà, ty Tahina’o an-tarirats’ an-tariratse.
13 Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
Hiongake irehe hitretre i Tsiône, fa tsatoke te hisohe’o, ie tondroke i nifantañañey.
14 Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
No’ o mpitoro’oo o vato’eo; mbore kokoa’ iereo o lembo’eo.
15 Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
Soa te hañeveña’ o fifeheañeo ty tahina’ Iehovà, naho ze hene mpanjaka’ ty tane toy ty enge’o;
16 Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
fa nitratrañàhe’ Iehovà ty Tsiône ie niboak’ amy enge’ey.
17 Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
Nihaoñe’e ty halali’ o poi’eo; vaho tsy niambohoa’e ty toreo’ iareo
18 Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
Ho patereñe ho a ty tariratse mandimbe, soa te handrenge Ià ondaty mboe tsy nanoeñeo:
19 Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
Nivazohoe’e boak’an-toe’e masiñe ankaboañ’ añe, nisary ty tane toy boak’ an-dikerañe eñe t’Iehovà,
20 Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
hijanjiñe ty fiñeoñeom-pirohy, hañaha o nafatse havetrakeo
21 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
soa te ho talilie’ ondaty e Tsiône ao ty tahina’ Iehovà, naho ty enge’e e Ierosalaime ao,
22 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
ie mifanontoñe ondatio, naho o fifeheañeo hitoroñe Iehovà.
23 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
Nado’e deme’e iraho añivon-dalañe eo; nitomore’e o androkoo.
24 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
Hoe iraho, Ry Andrianañahareko, ehe, ko ampisintahe’o añivo’ o androkoo iraho; mitakatse ze kila tariratse o tao’oo.
25 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
Haehae irehe ro nañoreñe ty tane toy, satam-pità’o o likerañeo.
26 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
Ho momoke iereo, fa nainai’e eo irehe; fonga hikoneatse hoe sikiñe hambo’e, ampilimbeze’o hoe sarimbo vaho ho vaoe’o iereo.
27 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
Fe tsy mihotike irehe, tsy mbia higadoñe o tao’oo.
28 Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.
Le lia’e ho eo o anam-pitoro’oo, le hijadoñe añatrefa’o eo o tiri’eo.
