Žalmy 102
1 Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
Bēdu cilvēka lūgšana, kad tas ir noskumis un savas žēlabas izgāž Tā Kunga priekšā. Ak Kungs, klausi manu lūgšanu, un mana saukšana lai nāk pie Tevis.
2 Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
Neapslēp Savu vaigu priekš manis, atgriez Savu ausi pie manis bēdu laikā; tai dienā, kad es saucu, paklausi mani drīz.
3 Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
Jo manas dienas ir iznīkušas kā dūmi, un mani kauli ir izdeguši kā pagale.
4 Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
Mana sirds ir sasista un izkaltusi kā zāle, tā ka es aizmirstu pat savu maizi ēst.
5 Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
Mani kauli līp pie manas miesas no kaukšanas un nopūšanās.
6 Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
Es esmu tā kā dumpis tuksnesī, es esmu kā apogs (pūce) izpostītās vietās.
7 Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
Es esmu nomodā un tāpat kā vientulis putns uz jumta.
8 Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
Mani ienaidnieki mani nievā cauru dienu; kas pret mani trako, tie mani dara par lāsta vārdu.
9 Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
Jo es ēdu pelnus kā maizi un sajaucu savu dzērienu ar asarām,
10 Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
Tavas bardzības un dusmības pēc, jo Tu mani esi pacēlis un atkal nogāzis.
11 Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
Manas dienas ir kā ēna pavakarē, un es kalstu kā zāle.
12 Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
Bet Tu, Kungs, paliec mūžīgi un Tava piemiņa līdz radu radiem.
13 Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
Kaut Tu celtos un apžēlotos par Ciānu, jo jau ir laiks par viņu apžēloties, jo tas nospriestais laiks ir atnācis.
14 Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
Jo Tavi kalpi mīļo viņas akmeņus un žēlojās, ka tā guļ pīšļos.
15 Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
Tad pagāni bīsies Tā Kunga Vārdu, un visi ķēniņi virs zemes Tavu godību,
16 Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
Kad Tas Kungs Ciānu uztaisīs un parādīsies Savā godībā.
17 Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
Viņš griežas pie bēdu ļaužu lūgšanas un nenicina pielūgšanu.
18 Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
Lai tas top uzrakstīts pēcnākamiem, un tie ļaudis, kas vēl taps radīti, slavēs To Kungu.
19 Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
Jo Viņš skatās no Sava svēta augstuma, Tas Kungs lūko no debesīm uz zemi,
20 Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
Ka Viņš dzird cietumnieku nopūšanos un atsvabina nāves bērnus;
21 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
Ka Tā Kunga vārds top sludināts Ciānā un Viņa slava Jeruzālemē,
22 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
Kad tautas sapulcējās kopā un valstis, Tam Kungam kalpot.
23 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
Bet Viņš ir pazemojis ceļā manu spēku un paīsinājis manas dienas.
24 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
Es saku: mans Dievs, neņem mani nost pusmūžā. Tavi gadi paliek līdz radu radiem.
25 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
Senlaikus Tu esi nodibinājis zemi, un debesis ir Tavu roku darbs.
26 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
Tās zudīs, bet Tu pastāvēsi; tās sadils visas, kā drēbes; Tu tās pārvērtīsi kā drānas, un tās pārvērtīsies;
27 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
Bet Tu palieci tas pats, un Tavi gadi nebeigsies.
28 Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.
Tavu kalpu bērni paliks, un viņu dzimums būs pastāvīgs Tavā priekšā.
